Jiné stránky, jiný pohled na realitu...

Jak to spolu souvisí a proč?

Milí čtenáři, dost dlouho jsem zvažoval, zda uveřejnit tento článek, neboť jeho cílem není zvýšit naše obavy, ani podporovat cokoliv negativního, naopak intenzivně podpořit hledání ztracené Aničky i nadále, protože se ukazuje, že pátrání bude dříve či později nejspíše zcela zastaveno a případ odložen.

Cítím, že mezi medii, která nás o tomto případu stále méně často informují, prostě podobný článek chybí, neboť je přesně v souladu s konceptem celých Jiných Stránek a nabízí tak trochu Jiný pohled na oficiální realitu…

Podtrhuji, že se může jednat o myšlenky a závěry velmi pravdivé, stejně jako o úvahy, které jsou dalece vzdálené pravdě. Rozhodnutí ponechám proto na nás samotných.

______________________________________________

Fakta

Přesně ve středu 13.10.2010 odpoledne - přibližně ve 13 hodin, se cestou domů ze školy ztratila devítiletá Anna Janatková, která po údajném rozloučení s kamarádkami doslova beze stopy zmizela (ulice Pod Písečnou - Praha Troja).

Byla nalezena (dobře uschována na přilehlé zahradě) pouze její odložená školní taška a později láhev s pitím a následně i její klíče.

Policie nasadila své nejlepší specialisty a odborníky na hledání dívky i vyšetřování pravděpodobného násilného činu. Použila stovky mužů na pročesávání nejbližšího okolí – k dnešnímu dni bohužel bezúspěšně.

Dovolím si přiložit jeden odkaz na citát, který na základě tohoto případu vznikl: http://www.jinestranky.cz/clanky/citaty-autora/obvykle-ta-nejvice-silena-vec-byva-pravdivou.html

Ponoření do ticha 

Měl jsem příležitost (za kterou děkuji) ponořit se do hloubky ticha, tmy, bezčasovosti, nekonečna, věčnosti a vidět i cítit o něco více, než je běžné a čemu sám úplně nemusím dobře rozumět, proto nic dále záměrně nerozebírám i když bych ze svého pohledu samozřejmě mohl. O můj pohled zde však vůbec nejde i kdyby byl zcela pravdivý. 

Rád si každopádně nechám poradit od zkušenějších, kteří mají v tomto směru konkrétní výsledky a rád se nechám inspirovat třeba i jiným názorem či zjištěním, které již někdo jiný přede mnou učinil a je ve shodě či naopak v rozporu se zjištěními mými.

Nejprve se však pojďme podívat trochu nazpět, maličko zamyslet a zrekapitulovat a vyhodnotit zjištěné varianty událostí:

Varianty zmizení

Myslím, že nemá reálný podklad diskutovat její zmizení a souvislost s únosy osob mimozemskými entitami (i když je zcela nemůžeme spolu s průniky časoprostorů ani vyloučit) a spíše se budeme přidržovat blíže země.

Anička se mohla ztratit sama nebo jí k tomu někdo mohl samozřejmě pomoci. Pokud by chtěla sama zmizet a rodiče z nějakého důvodu pouze vystrašit, mohla by to udělat tak, že by za sebou nezanechala jedinou stopu. Prostě by se schovala na nějakou dobu a zase by se po nějaké době objevila.

V devíti letech a za dostatečného televizního „programování“ kriminálními pořady, je dítě již natolik informováno, že by toto mohlo krátkodobě zvládnout.

Ovšem doba jejího návratu se neúměrně prodlužuje, takže tuto variantu nevinné dětské hry můžeme směle opustit a připustit něčí zásah zvenčí.

Nalezla se její školní taška a na ní dokonce DNA údajného pachatele, který byl následně dohledán a jehož vzorky potu jsou bezesporu po srovnání s DNA jeho.

Problém?

ANO, v tom je podle mě prozatím právě ten největší zádrhel.  

Pokud by někdo Aničku chtěl z jakéhokoliv důvodu unést tak aby prostě "zmizela", určitě by nechtěl po sobě zanechat jakoukoliv stopu a měl by tendenci to udělat rychle, tiše a bez zbytečného rozruchu. Zmizela by logicky nejen malá Anička, ale rozhodně vše, co k ní patří – tedy i stopy a důkazy.

Takovou chybu je možno udělat pouze ve spěchu, ve zmatku nebo z neobezřetnosti - nebo naopak s konkrétním záměrem: zanechat stopu - viz dále.

Protože byl však údajný pachatel již několikrát odsouzen a trestán, divil bych se, že by toto naprosto podcenil a ještě její tašku do školy umístil a pečlivě uschoval do přilehlé zahrady a přitom její aktovku vybavil vlastními otisky a potem (bez užití ochranných rukavic) natolik, aby na sebe okamžitě upozornil – zejména, když mu již dříve byly vzorky DNA odebrány, o čemž samozřejmě musel vědět.

PROTO jsem si téměř jistý, že tento člověk (který, jak bylo uvedeno, navíc po propuštění z výslechu ještě bez převzetí svých osobních věcí zmizel, aby mohl být tento týden opět předveden k výslechu) strůjcem, pachatelem a zejména mozkem celé události nejspíše není.

NAOPAK

NĚKDO JINÝ mohl mít velmi dobrý důvod a zájem na tom, aby se aktovka našla, aby se na ní nalezly stopy DNA, aby se objevila zrovna shoda s příhodným pachatelem, který nemá právě nejlepší minulost – případ by byl vyřešen a rychle v klidu a bez dalších otázek by se vše uklidnilo. Nejhezčí by samozřejmě bylo dovézt Aničku zpět domů ke šťastným rodičům a sklidit všeobecné uznání. 

Myslíme, že je to v dnešní době existujících databank informací o DNA nemožné?

Vytvořte problém, řešte jej a jste pro společnost "nepostradatelní"...

Neříkám v žádném případě KDO a nikam své další myšlenky nesměřuji, pouze se otevřeně ptám, KOMU by tato událost mohla přinést největší prospěch? Jinými slovy – kladu si další návaznou a logickou otázku PROČ?

Nešťastným a čekajícím rodičům nejspíše těžko. Policejním pracovníkům, kteří jsou nám představováni ústy ředitele pražské policie panem Červíčkem jako chápající „otcové a matky“?

Možná, částečně. Je to krásná symbolika vhodně poukázat na fakt, že i policista je otec či matka. Souhlasím, všichni jsme lidé a někteří dokonce velice dobří, i když se bohužel svou funkcí zaprodáváme fungování Systému a sloužíme mu.

Někdo to pro něj prostě dělat musí a legrace to zrovna dvakrát také není. Více o Systému a jeho fungování v tomto článku.

Protože bylo provedeno několik stovek dílčích šetření (téměř 800 podnětů) a na hledání bylo použito celkem přes tisíc policejních mužů, kteří demonstrují jeho připravenost a důležitost existence všech těchto složek zejména nyní, po uskutečněných volbách a schvalování státního rozpočtu, již začíná být obraz maličko jasnější (viz nedávno avizované a jak jsem předpokládal nerealizované bombové útoky CIA v tomto článku).

Fakt, že jsme zpočátku byli o celém případu na tiskové konferenci za účasti medií oficiálně masově informováni a byl nám dost nápadně podsouván zřejmý a evidentní viník, který byl však v zápětí propuštěn a návazně opět vyslýchán, zdá se mi vše jako dost podivný a poměrně mlhavý sen.

Tohoto muže, podtrhuje policejní ředitel, hledalo celých 400 policistů a jsou navíc dle mnoha zpravodajství přesvědčeni o jeho vině - viz dále.

Kladení otázek

Podobné otázky, které si kladu sám, si již začínají klást dokonce i samotní rodičové Aničky. Nejhorší zprávy jsou totiž žádné a musíme bohužel počítat i se zprávou, kterou nikdo nechceme slyšet...

Rodiče, resp. jejich mluvčí totiž říkají:  Zatím jsme neměli důvod nějak zpochybňovat práci policie a doufáme, že ho nebudeme mít nadále (http://www.novinky.cz/krimi/214883-mozna-ho-propustili-cilene-spekuluje-rodina-hledane-anicky.html)

Další otazníky přináší do celého případu samotný ředitel policie, který nám ve svém prohlášení detailně vysvětluje, jak je důležité, že jsme již měli evidovaný vzorek DNA doposud nepřímo určeného pachatele, protože – cituji:  Kdyby mu ve vězení nebyl vzorek DNA odebrán, nedostali bychom se k němu (http://www.novinky.cz/krimi/214798-na-batohu-anicky-nasli-pot-obvineneho-presto-ho-policie-musela-pustit.html), což se dá samozřejmě vysvětlit mnoha způsoby…

Pokud se podíváme na detailní briefing policie, který je v jediném záběru zaznamenán kamerami, možná si někteří všimnou, jak se mění toky energií a celková tenze v projevu oficiálního prohlášení, když se v něm hovoří o určeném pachateli a 400 zapojených policistech.

Něco tam prostě nesedí a dochází náhle k velké disharmonii. Opět mně napadly asi 3-4 varianty vysvětlení proč. Detaily videa zde: http://www.ct24.cz/videozaznamy/105087-brifink-policie-k-patrani-po-9lete-anicce/

Návazně policii uniká odsouzený Jiří Pešek

O  tom, že je Anička nezvěstná již přes dva týdny, se dozvídáme na tomto odkazu http://www.novinky.cz/krimi/215223-anicka-je-nezvestna-dva-tydny-podezrely-byl-znovu-u-vyslechu.html  a je velice zajímavá „náhoda“, že přesně třináctý den po jejím zmizení z rukou naší policie samovolně uniká dle jejich tvrzení dost nebezpečný člověk (Jiří Pešek).

Ten dokázal utéci skrze zamřížované okno Prostějovské policie, z něhož mříž tak nenápadně, tiše, s přehledem a v klidu vykopává, přičemž to koná dokonce tak rychle a znenadání, že jej zcela překvapená několikačlenná hlídka nestačila odhalit, slyšet, vidět a dokonce ani po výskoku z okna v přízemí chytit, proto se po něm do dnešního dne pátrá s téměř 200 nasazenými a bezradnými policejními muži… Názor si na to opět můžeme vytvořit sami a to poměrně jasný...

Pro zajímavost připojuji jeho věk – je mu přesně 31 let a je odsouzen na 8 let.

Bhaktun

Nebudu příliš dlouze spekulovat, protože někteří si možná rovněž všimli další „náhody“, která se týká závěru Mayského kalendáře (Bhaktun dne 21.12.2012).  Pokud se podíváme na další historické záznamy, víme, že období 40 let a obecně číslo 40, je velmi významným číslem naplnění – jde o čtyřikráte deset – čtyři dekády – tedy čtyři úplnosti.  

Toto číslo 40 je samozřejmě možné násobit a dělit celým číslem tak, že velice záhy zjistíme, že mezi datem zmizení Aničky 13.10.2010, (kdy se navíc masově objevila celosvětová aktivita lidí orientovaná směrem k nám samým) a dnem konce kalendáře Mayů  21.12.2012 je rovných 800 dní rozdílu, tedy symbolických dvacet násobků čísla 40 (viz shodná doba trvání potopy - související přepólování Země).

Raději již skončíme s čísly, jejichž hry bývají často nekonečné, ale pro jisté spolky či skupiny mají tato čísla svůj obrovský význam…

Co nám to vše říká 

Co nám to vše říká, je mnohé, každopádně je evidentní, že Systém obecně na sebe začíná upozorňovat stále více ve snaze upoutat na sebe pozornost a rozkrývá tak nutnost zachování své vlastní existence.

Je to určitě jen další náhoda, ale děje se tak přesně v relaci s uveřejněným dopisem (viz tento článek), kde je naopak nesmyslnost zachování stávajícího Systému tak jak je, mnoha lidem pochopitelným a jasným způsobem názorně rozporována.

O co tu tedy jde?

Probíhá zde jasná bitva o naší budoucnost, o naši víru a zejména o naše duše.

O naši víru v to, čemu a komu bychom měli ve věci existence Systému věřit (stále více lidí se však ptá, zda sami chceme, jak dlouho ještě a zda vůbec budeme), o naší budoucnost, kterou budeme svou vírou v budoucí hodnoty vytvářet a o naše duše, které do toho v naději a dobré víře cele vkládáme.

Pokud bychom šli ještě dále, nejde v podstatě o nic jiného než o čisté energie samotné, konkrétně o ty, které my sami vytváříme a kterými žijeme. Jedny nás táhnou směrem vzhůru – Láska, radost, štěstí - a ty druhé jsou devastující a berou nám naši životní sílu – těmi je především Strach.

Jedny směřujeme směrem k Systému, další od něj. Nejhorší je pro něj totiž skutečnost, když jej jeho vlastní konzumenti začínají opouštět... Více se dozvíme v tomto článku.

Náhle se mi vybavil ještě jeden citát, který s tímto tématem může příhodně souviset: http://www.jinestranky.cz/clanky/citaty-autora/kdyz-je-lid-stastny_-zapomina-na-krale.html

Malinko odbočíme, ne však na dlouho.

Ti, kteří se zabývají minulostí a budoucností, teoriemi různých časoprostorů a studiím naší mysli samotné, již vědí, že žádný čas v zásadě neexistuje a dokonce ani není třeba – týká se jen našeho prostoru (více o dimenzích v tomto článku).

Již staří východní učitelé říkají, že jediné, co existuje je TEĎ a TADY. Pokud tuto myšlenku trochu rozvedeme, cokoliv na Světě, v Kosmu či celém Univerzu i mimo něj, z budoucnosti či minulosti je nám již v podstatě dáno k dispozici, pouze se k tomu můžeme, ale též nemusíme tak snadno a jednoduše „dobrat“.

Všechny děje a události, které se již staly, jsou krásně psány naší historií, ovšem stejně naznačená stopa je zlehka prošlapána a vytyčena i do naší budoucnosti (acachic records).

Je tedy pouze na nás, zda jí sami otiskem vlastních činností obnovíme a půjdeme po ní (teorie časových linií - timelines).

Tedy minulost i budoucnost je k dispozici souběžně – jen vytočit správné číslo infolinky nebo se správně zeptat či naladit ten správný kanál – stejně jako v radiu či televizi.

Pravda se totiž nedá skrývat a nikdo nemá jakékoliv právo k masovým lžím a manipulacím naší čisté víry a nadějí.

Nyní k tomu, co je uvedeno výše

Popíšu vše tak, jak jsem měl možnost vidět a vnímat ve zvláštním změněném stavu vědomí, ve zvláštní hladině či úrovni vjemů, ve stavu napojení mysli na cosi, co někteří nazývají univerzálním vědomím a Bůhví jakými dalšími způsoby, který částečně popisuji v sekci MENU - Pár slov o autorovi. O název zde ale vůbec nejde.

Můžeme to nazvat jakýmsi viděním na dálku či nahlížením „kamsi“, která mohou mít jistou míru vypovídající schopnosti, ale samozřejmě mohou být zcela scestná a mít úplně jiný význam či souvislosti. (viz: remote viewing).

 ________________________

Začátek projekce (bez hlubšího vysvětlení a dalšího rozboru):

Hned prvním a velice zásadním obrazem v kombinované vizi bylo velmi výrazné a silné číslo 3.

Toto číslo se prolínalo a v různých obměnách stále opakovalo dokola. S tímto  číslem se opakovaně pojil velice zřejmě zobrazený trojhranný útvar – obrazec – jehož dva hroty směřovaly dolů a jeden nahoru – cosi jako trojcípé logo Mercedesu, ovšem bez vnějšího obvodového kruhu – objevoval se opakovaně několikrát za sebou.

Další, co jsem spatřil, byla nejprve dvě, později tři okénka stejné velikosti a nad nimi plochý neprůhledný strop – okna mohla být tvarem nejspíše okénka automobilu, skrze něž jsem hleděl na rychle letící mraky.

Následovalo krátké, ale velice jasné spatření jakýchsi dvou vrchů či kopců, přičemž na levém z nich bylo u jeho úpatí určené světelné znamení. To mi ukázaly čtyři jasné (pozitivní) bytosti, které se se mnou pohybovaly střídavě po celou dobu. Číslo 4 v celé sekci tvořilo jakousi záštitu klidu a vyššího účelu nade vším – tedy i nad trojkou. Podobný objekt se objevil i na úpatí vrchu vpravo, ale tam ony čtyři bytosti nestály.

Velmi výrazně se po jednu chvíli vyprofilovalo jedno silné písmeno – bylo to velké „K“, za nímž následovala silueta postavy se šlechtickou bílou parukou, plnou bílých kudrnatých natáček, jaké se nosily za dávných časů králů a šlechticů. (Písmeno K se objevilo i v mém opakovaném soustředění jako jeden z nejsilnějších symbolů společně s číslem 3)

Následovalo mnoho měnících se obrazů, z nichž se jako další a velice zřetelný  jevil tvar jakoby ledvinky, či chceme-li půli části symbolu Yin-Yang – konkrétně ten bílý, který se barvil odspodu do ruda.

Následovalo rytmické a klidně kývající kyvadlo – jako od obrovských nástěnných hodin, které mělo výrazně kruhovou spodní část a kývalo mi přímo před očima – velmi pomalu, zato velice jasně.

Pak se přede mnou objevily dlouhé světlé vlasy, které v klidu a nehnutě ležely, jako když člověk položí své vlasy vedle sebe na polštář a v klidu spí či odpočívá. Spíše by se dalo říci, že volně visely.

Objevily se husté linky svislé, následovaly je tytéž husté linky vodorovné, jako když se ladí televizní obraz a za nimi projekce soustředných kruhů. Výrazně se vyprojektovalo slovo „Prostředek“. Necítil jsem, že by šlo konkrétně o střed čehosi, ale jako o jakýsi „prostředek“ k dosažení něčeho.

Viděl jsem hluboké oči staršího člověka, které byly bez radosti, byly podobné mrtvému žraločímu pohledu, takový pohled má též zabijácký pes, kterému nezáleží na vlastním životě, či člověk, který nevnímá hodnotu daru života a mnoho jich již na své cestě vzal.

Další obraz byl skrze prosvětlené dveře (byl jsem ve tmě), kde se pohybovalo několik osob – na něčem se dohadovaly a bylo zřejmé, že se mě to osobně týká. Byla mi zima a cítil jsem vlhko.

Po chvilce se nade mnou – byl jsem vleže na zádech – objevily dvě lidské postavy či siluety po levé straně, přičemž ta více vlevo měla v ruce cosi jako „světelný spray“, který sálal jasným bělomodrým světlem a tento spray předával druhé osobě. Měl jsem pocit, že světlo je část energie mne samého.

Pak se objevil velice zřetelný obraz šesti či osmi rukou, obřadně objímající kalich o objemu zhruba jeden litr (který užívali například husité) a vyzdvihovali jej nad hlavy do výše.

Jeden z posledních obrazů byl pohled, kde ležím na zádech v jakémsi velmi hlubokém peřiňáku, či hlubokém otvoru v zemi, jako když si děti hrají na schovávanou a nade mnou vidím jasná oblaka a v nich nakukuje silueta dospělého muže, který na mne hledí dolů. Dává přitom pozor, aby sám nesklouzl a nespadl za mnou dolů…

Konec projekce

__________________________

Nebudu nic z výše uvedeného dále rozebírat, nebudu nic k popsanému vysvětlovat, žádnou symboliku nebudu účelově rozkrývat, žádné kulty ani uctívače čehokoliv odhalovat a tím cokoliv komukoliv podsouvat.

Nebudu ani znovu připomínat věk, data a symboliku termínů i souvislosti se silnou aktivitou lidí, která měla ve stejném čase za cíl přivést nás lidi blíže k sobě (více v Menu sekce UFO), nebudu mluvit o tajných spolcích, ani o dětech specifických znaků, které jsou díky své čistotě a nevinnosti pro síly temna více než vzácné (více Menu v sekci Věda a experimenty).

Nebudu ani mluvit o skutečnosti, že strany Temna vzdorují silám Světla po staletí věků a konec období věku Ryb a příchod Vodnáře je pro jejich vládu kritickým zlomovým obdobím a použijí kohokoliv k čemukoliv - ani o tom nemusí vědět…

Prostě nebudu, protože se mohu ve svém úsudku i výkladu hluboce mýlit.

Ponechám vše na nás samotných a na našem vlastním citu, na našem osobním odhalení, každý máme své, ale jen jedna možnost bude nakonec ta pravdivá a tu budeme muset všichni přijmout či odmítnout.

Každopádně pokud se jedná o něčí jasný záměr, dojde brzy k jeho odhalení a naopak naplnění opaku toho, co je jeho strůjci očekáváno. Čas je relativní resp. čas není...

Naše činy a myšlenky nejsou utajitelné těm, kteří umí číst v knihách našich životů… (viz například zde)

Ti, kterých se to týká, sami moc dobře vědí, že jde o dočasnou záležitost…  Pravda se nám všem ukáže sama ve své podstatě, taková jaká je… Dříve či později – a počítám s tím, že bude ve své prostotě velmi jednoduchá.

Přeji nám, ať mají věci ten nejlepší průběh a ještě lepší závěr – jde o naši společnou budoucnost, jejíž součástí jsme v tuto současnou chvíli my sami.

Láska ani Moc se nedá vlastnit ani ukrást, musí sama vyrůst z našich čistých srdcí… (více zde)

Mnoho štěstí Aridan