Jdi na obsah Jdi na menu
 


Únik jako způsob hledání jiné reality

28. 6. 2010

Máme své vysněné místo, kam rádi občas unikneme?

  

Toto zamyšlení plynule navazuje na trilogii článků „Způsob, Smysl a Účel našeho života“. Pokud jste je náhodou nečetli, doporučuji si je prohlédnout ještě před čtením dále. Odkaz na první z nich zde: www.jinestranky.cz/clanky/2012---rok-transformace/zpusob-a-smysl-naseho-zivota-na-zemi

 

 

Člověk, který sám sebe celý život poznává, učí se, a proto mnohdy sám sebe Obrazekpřekvapuje, není pouze hmotná forma složená z masa a kostí, které stačí k životu to, že má zajištěno bydlení, slušné příjmy, solidního partnera, zdravé a chytré děti. Někomu ve skutečnosti ano, ale o těch se následující úvahy nejspíše míjejí účinkem, protože mají svou dlouhou cestu vývoje a postupného probouzení (v lepším případě), teprve před sebou.

Pokud by to totiž byla pravda a člověku ke štěstí skutečně stačilo to, co je uvedeno výše, každý z nás by byl v případě stejné spravedlnosti ZCELA naplněn a spokojen samotným hmotným světem, nebyly by mezi námi ani žádné konflikty, vymizely by lži, podvody, nevěry mezi partnery, deprese, stavy úzkosti, obavy, migrény, sebevraždy, vraždy, nevolnosti či křeče zejména v oblasti žaludeční, nebyla by mezi lidmi závist, nenávist, skončily by pomluvy a falešná obviňování, byl by to zcela jiný svět.

Jaká je stávající realita, vidíme sami kolem sebe vlastníma očima.

 

Proč je tomu tak a proč lidé nejsou spokojeni i když někteří mají úplně vše?

Člověk je složitou bytostí, která se pohybuje na jakési hranici či doslova dělícíObrazek linii mezi duchovním světem a světem fyzickým – stejně jako náš mozek, který má dvě části (fakta vs. intuice viz článek „Vzdělávání jako forma otroctví“ zde: www.jinestranky.cz/clanky/doporuceni_-vzdelavani_-vyzvy/cenzura-informaci-a-vzdelavani-jako-forma-otroctvi ).

Někdy se naše duše po narození ukotví více v hmotném světě, jindy se duše usadí spíše směrem k světu duchovnímu, ale v obou případech „nestandartu“ pak máme potíže především ve světě běžném – tedy v tom našem, lidském.

Jako příklad z první skupiny si pro lepší pochopení a transparentnost můžeme uvést osoby, které jsou doslova hrubohmotně žijící, myslící, konající a dokonce tak podle toho často i vypadající, neboť každý projektuje sám sebe do tohoto světa, ze světa vnitřního, kterým žije J.

Těmto lidem k životu stačí přesně to, co je uvedeno v začátcích článku a to, co nám Systém nabízí jako univerzální konzumní řešení. Mít co jíst, pít, mít nějaké to zázemí či pronájem, život si užít se vším všudy a nějaké zbytečné přemýšlení o nesmyslech – k čemu? Stejně to nezměníme, navíc se tím nikdo ani moc nezabývá a hlavně to nic nenese, takže proč vlastně…?

Jako příklad druhé skupiny si troufnu uvést jako nepřímý příklad osoby, které jsem měl možnost osobně poznat. Dokázali bychom mezi ně zařadit daleko více charakteristik a prvků, ale pro obecnou orientaci: lidé nervově velmi labilní, přecitlivělí až úzkostliví, lidé mentálně narušení, autisté, schizofrenici…

Tito lidé mají život na zdejším světě skutečně složitý, neboť například autista nikdy nepochopí, proč mu okolí vůbec nerozumí a nepodá mu ty červené boty, Obrazekkdyž on na ně mezitím intenzivně myslí už celých deset minut. Svět, ze kterého přišel, by mu stejnou formou telepatického přenosu informací buď boty již dávno poskytl nebo by mu odpověděl, že se dnes tato barva nehodí, a má si vzít raději boty hnědé.

Náš svět se k nim však chová dost tvrdě, stejně jako jsou Systémem nastavených hodnot otupená naše čistá a milující srdce – tito lidé jsou obvykle zesměšňováni, zahnáni do ústraní, kde zůstávají nepochopeni, jsou okolím zavrhováni a nikoho již ani nenapadne zjistit, že jsou třeba v jiném oboru doslova geniální. (viz. film Rainman s výborným D.Hoffmanem a T.Cruisem)  Více například zde: http://www.jinestranky.cz/clanky/doporuceni_-vzdelavani_-vyzvy/realita-naseho-zivota-a-propaganda

 

Naše děti jsou stejně, jako my, rovněž tvořeny oběma světy – fyzické tělo a zejména na počátku krásná čistá duše, a samy postupně podvědomě cítí, že něco není se Systémem úplně v pořádku. Pokud se na toto více zaměříme a zjistíme si od nich samotných více detailů, budeme možná překvapeni. Děti jsou dnes již v raném věku doslova přesyceni konzumem a hmotným světem, protože mají například ve svých deseti letech to, o čem jiný člověk snil mnohdy celý život.

Dostává se jim módních a zbytečných hraček bez hlubší hodnoty (aby byly ve třídě mezi stejně smýšlejícími dětmi „in“ a zapadly), dostávají se jim ty nejlepší mobilní telefony, mají mini-notebooky, které často ovládají lépe než samotní dospělí, dostává se jim kvalitního oblečení, značkových bot, brýlí pro dospělé, jako by ve svých deseti letech byly ve věku padesátníků…J  Byl by to dlouhý výčet a každý sám z nás vnímá, jak podobná péče o naše vlastní děti může pokračovat, aby hladce proplouvaly nastaveným Systémem. Obrazek

Pokud dítě něco z toho nemá nebo má jen jakousi náhražku, bývá často předmětem posměchu: „Jééé, on nemá Iphone, ale jenom ….“. Citlivé a čisté dítě dost trpí a má dvě cesty, cestu vnitřní bolesti a utrpení nebo cestu prostého vracení zla okolí, které je na něj sesíláno, zlem vlastním. Skutečně smutné a hlavně naprosto zbytečné - jen kvůli módnímu programování našich myslí…

Děti mají doslova vše a mají dokonce daleko více, než samy potřebují. Co jim chybí a co jim my, jako rodiče musíme zprostředkovávat, je hluboké uvědomění si tohoto faktu, důraz na více skromnosti, vnitřní vděčnosti za vše, čeho se nám dostává a zejména vzájemné pokory.

 

Musím to napsat ještě jednou, je to příliš silné tvrzení: uvědomění, skromnost, vděčnost a pokora.

To jsou hodnoty, které naším prostřednictvím mohou změnit celý svět. Doslova.

 

Kdo z nás je dnes vděčný, za tak samozřejmé věci, jakou je například vonící chléb, či čerstvě upečená houska? Kdo z nás si uvědomuje, jaké požehnání se nám tím dostává a že bychom za to měli být rovněž hluboce vděční? Jak často si to vůbec uvědomujeme? Postačí se narodit ve stejném čase o několik stovek kilometrů dále a zažijeme něco naprosto děsivého. 

Mám nyní na mysli například tisíce lidí umírajících na starém kontinentu Afriky hlady každý Obrazekden a za dar našeho "běžného" voňavého chleba, by dalo s radostí polovinu svého mizerného života – jen chvilku zažít ten krásný pocit plného žaludku a s ním zemřít…

Má milovaná babička vždy říkala: „Chléb je Boží dar a až nebude, tak bude teprve zle“. Myslím, že to byla svatá pravda, protože chléb se dá jíst v podstatě ke všemu (samotný, na slaný i sladký způsob, dá se zapéct, smažit…) a když chléb není, je to znát. Možná jste někdo již vyzkoušel dietu či prostou dělenou stravu, takže víte jaké to je, když z jídelníčku úplně vypadne pečivo (či naopak maso).

 

Pojďme se ale ještě hlouběji zaměřit na Úniky do jiných realit, o kterých tento článek pojednává.

Většina živějších dětí, které hledají, jsou zvídavé a ptají se, zkoumají podvědomě jiné cesty, ve snaze nalézt hlubší odpovědi, než které jim jejich učitelé, či dospělí obecně nabízejí. Mnoho z nich naše odpovědi nenaplňují a nestačí jim, proto je nepovažují za konečné, všimli jste si toho? Pokud dítěti navíc něco říká rodič, může to pro něj být dost obtížné, aby názor jen vyslechlo, natož akceptovalo (jak které dítě, některé jsou naopak velmi rozumné a dají si říci).

Když však bezprostředně při řekněme složitějším vztahu v rodině, potkají jinou autoritu, která se k nim chová jinak než rodič, či dnes tolik nepopulární zástupce vzdělávacích a výchovných institutů, začnou náhle se zájmem naslouchat. Je to v určitém období dozrávání lidské osobnosti dokonce velmi nebezpečné, protože mladí lidé nejen naslouchají, ale začnou experimentovat a nabízenou cestu mohou chtít následně prozkoumat. Zejména tu, kterou muObrazek my, jako rodiče, dostatečně nevysvětlíme, ale razantně zakážeme. O to je totiž pro ně lákavější - inu stále platí pravidlo, že „zakázané ovoce chutná nejlépe“.

Dost nás pak může překvapit a zabolet, když zjistíme, že je naše ratolest náhle jiná, setkává se se zvláštními partami, má náhle jiné, radikální názory, nezvyklé myšlenky, chce naprosto změnit svůj vzhled, vyznává jiné životní hodnoty či jako maximální extrém můžeme zjistit, že zkouší dnes bohužel tak snadno dostupné měkčí či tvrdší drogy.

 

 

Proč, když se tak snažíme, aby děti měly všechno?

Jednoduše – každé z nich podvědomě vnímá, že není vše na světě růžové a že krásné chvíle trvají vždy jen kratičký okamžik, zatímco ty ostatní trávíme z povinnosti a čekáním, až chvíle krásné opět přijdou. Proto všichni hledáme něco jiného, příjemnějšího, jinou realitu, prostě únik do posvátného místa, kde jsme zcela šťastni, v bezpečí a bez starostí - a nabízené prostředky nám k tomuto úniku umožňují poměrně snadný přístup.

Opět to silně souvisí s naší Systémem potlačovanou kreativitou, zato tréninkem pouze druhé části našeho mozku – hmotné, logické, exaktní myšlení a racionální chápání. Druhá je spící, o to však více toužící po volnosti, chce být též sama sebou, rozpuknout a zeširoka kvést. Proto jsou důsledky úniků touto cestou za pomocí drog a omamných prostředků tak závažné a obtížně se z nich navrací.

 

Přitom je to celkem prosté.

Pokud totiž dokážeme našim dětem a všem našim blízkým, zprostředkovat způsoby, jak nalézt jinou, mnohdy i zajímavější cestu k jiným realitám – cestu volnou a jejich svobodné řízené volby – cestu zkoumání nejen tohoto světa, ale i mnoha světů jiných, které pak mohou snadněji přijmout, jako svou chybějící součást a samy objeví podstatu všeho, nebudou mít důvod k žádným riskantním a zdraví nebezpečným únikům.

Když si sami jasně uvědomíme a naším prostřednictvím ostatním objasníme, v čem vlastně spočívá opravdové štěstí, radost a naplnění našeho života tady a teď zde na Zemi, a oni dokonale porozumí tomu, co jim říkáme a předáváme, Obrazekbude jejich srdce doslova žhavé po poznání pravé podstaty toho, co třeba sami uvnitř bytostně už dávno hledají…

V této chvíli se obracím nejen na rodiče, kteří chtějí pro své děti jen to dobré a hodnotné „nejlepší“, ale na všechny, kteří pracují s lidmi na různých úrovních.

Takovým způsobem můžeme význam obecné výchovy dítěte i lidí posunout z oblasti běžného vzdělávání na oblast hledání a samotného učení se z nalézání, čímž je propojíme s původním plánem zázraku vzniku života člověka člověkem a jeho duchovním významem.

Jsme součástí jediného Božího kosmického stvoření a je naší povinností umožnit dalším, aby jejich dar života nabyl svůj plnohodnotný smysl – zejména pokud o to sami stojí.

 

Mnoho štěstí Aridan

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Náboženská obsese

(Kritické myšlení, 1. 1. 2017 19:38)

Co k tomu dodat? Snad jen Amen!

vůně

(jan, 23. 10. 2010 10:58)

neznam krasnejsi vuni nez jakou ma cerstvi chleba

vůně

(jan, 23. 10. 2010 10:57)

neznam krasnejsi vuni nez jakou ma cerstvi chleba

Výchova

(Jana, 23. 7. 2010 23:26)

Již od mládí si myslím, že vychovat "zdravé" dítě (psychicky i fyzicky), je jeden z našich nejtěžších úkolů tady na zemi, ta největší zodpovědnost, doufám, že se mi to podaří, protože to, co někdy vidím okolo sebe, je silně zoufalé !
Děkuji za článek, velmi inspirativní.

re: dotaz pro autora

(Aridan to Marek, 28. 6. 2010 8:56)

Dobrý den Marku,
diky za komentar, který respektuji.
Nevím, zda jste mel možnost prohlédnout více článků nebo se pohybujete pouze sekci UFO, každopádně i v ní se podobné myšlenky objevují a dají se v hojném počtu nalézt napříč celými "jinými stránkami".
Tento fenomén příslušnosti k Jednotě se naopak nedá vyčlenit ani oddělit a je součástí většiny prezentovaných úvah.
Jen v samotné sekci UFO je zmíněna několikrát v článcích: Vatikán promlouvá, Obama Medvedev a UFO, Ufo zjevení (závěr článku),atd.
Mnoho štěstí a diky
Aridan

dotaz pro autora

(Marek, 28. 6. 2010 8:37)

"Jsme součástí jediného Božího kosmického stvoření ..."
- to je část citace z konce článku. Věřím a souhlasím s tím. Proč ale v jiných rubrikách, především zaměřené na UFO, nejsou Vámi nikde v závěru takových článků podobné zmínky?