Jiné stránky, jiný pohled na realitu...

Všichni v mraveništi se neprodleně hlásí s dotazníkem

V jedenácté největší zemi světa - Libyi - se bojuje o ropná pole, v Egyptě o svobodu, v nebohém Japonsku o holé přežití a my se v našem malém státě budeme sčítat. Nejenom my, ale i vše, co k nám patří.

Sčítání nás samých, k tomu našich domů a bytů – krásná, organizačně náročná a poměrně drahá taškařice se standardní desetiletou periodou, která nám má údajně v mnoha směrech pomoci.

Je to však pravda nebo lze hledat i „jiné“ důvody proč se toto děje a proč je dokonce nedodání údajů sankcionováno částkou 10 tisíc korun českých? Uvidíme dále.

Dobrý hospodář

Každý stát má několik základních zdrojů svých příjmů – vlastní majetky a výnosy z jejich provozování, přírodní zdroje – suroviny (ropa, zemní plyn), dále rozmanité zdroje různých forem energií a výnosy z jejich (ne vždy promyšlených) prodejů, příjmy generované domácí produkcí, příjmy vytvářené exportní politikou a samozřejmě příjmy ze všech možných a často i nemožných daní  a poplatků.

Ty bohužel cítíme jako jeho obyvatelé a občané nejvíce my sami.

Každý stát musí mít samozřejmě dokonalý přehled nad vlastním rozpočtem, musí mít pod přiměřenou kontrolou objem svého ročního exportního hospodaření, musí mít přehled o svém hrubém národním produktu, musí vědět o stupni celkového zadlužení každého jednoho z nás a samozřejmě musí mít jasnou představu, jak je sám stát strukturován zevnitř – mraveniště a mravenečci s distribucí jejich vlastnictví a úrovně vybavení – především co do našeho hospodaření s jednotlivými energiemi.

To vše pro snazší regulaci a stanovení poplatků, navyšování daní, rozproudění utlumeného toku financí díky probíhající ekonomické recesi. Soukolí se musí otáčet a dobrý hospodář si prostě k jeho pohybu najde důvod vždy…

Proč? 

Položme si zásadní otázku: proč bychom se vlastně měli sčítat, když se veškeré údaje týkající se počtu obyvatel průběžně ihned oznamují, hlásí a evidují?

Každý nově narozený člověk obdrží do života zápis do matriky a rodný list, stejně jako každý zesnulý má na své jméno vystaven list úmrtní. Jasné jako facka a nikdo nás asi nemusí přesvědčovat o něčem jiném.

Jak je to s byty a nemovitostmi?

Docela podobné, ne? Nemáme náhodou takovou instituci, jakou je třeba katastr nemovitostí, kde jsou veškeré údaje i s jednotlivými změnami vlastníků důsledně evidovány?

Stačilo by přeci poptat jednotlivé stavební úřady se změnovými (kolaudačními) doložkami od posledního evidenčního období a byl by svatý klid. V dnešní době moderních elektronických přenosů dat je to otázka správy dat, nic víc.

Nestačí to již ?

Jak je vidět, zřejmě nic z toho zdaleka nestačí a evidentně má tato akce mnohem hlubší smysl a význam.

O tom, že je tato úvaha dle všeho správná svědčí i obsahově nejrozsáhlejší sekce celého webu www.scitani.cz, která nám v „nejčastěji kladených otázkách“ prezentuje až nadmíru logické a obvykle velmi pozitivní důvody, které nám naznačují, jak nám mají získané údaje jen a pouze pomoci.

Je to v několika případech přímo do očí bijící a nejvíce patrné zejména v poslední otázce, která se zabývá zneužitím údajů získaných sčítáním.

Fyzická osoba si v tomto případě přijde na pokutu ve výši sto tisíc, při vyšším provinění pět a na závěr dokonce deset milionů korun.

To je pro většinu z nás tak nepředstavitelná a enormní částka, že se naše další myšlenky směřující ke zneužití dat ze sčítání, snad raději ani nevrací – psychika zafunguje vcelku spolehlivě.

A v tom je právě ten trik – působení a vliv strachu. Data se přitom samozřejmě „využijí“ a nebojím se říci, že zneužijí tak, jak stát potřebuje – proto se to přeci dělá, jinak by sčítání bytů a  domů nemělo smysl – a prostředky jsou jen metoda cukru a biče. Uvidíme dále. 

Dáte informace, dáme zákony a daně 

Stát si poměrně nevybýravým způsobem pod další pohrůžkou deseti tisíc korun pokuty každému, kdo nebude chtít spolupracovat a informace dodat, zaručí do budoucna dostatečně jasnou představu o tom, jak se dále strukturovat, kam dále směřovat své vlastní financování a kde ještě lze z lidí a jejich kapes vzít.

Troufnu si položit celkem odvážnou otázku, zda mají zvědaví statici na veškeré odpovědi vůbec právo a zda ono nesdělení údajů za částku deset tisíc námi všemi pro naše vlastní blaho náhodou nestojí?

Hned vysvětlím s více detaily, uvidíme sami, že to není tak hrozné.

Pokud bychom totiž nedali státu do rukou informace, které budou použity převážně PROTI nám samým, nestojí to náhodou za 2,74 kč denně za to?  Ptáme se, jak jsem na tuto hodnotu přišel?

Velice snadno. Sčítání se děje jednou za deset let, pokuta má hodnotu 10 tisíc a rok má i přes zdražování všeho kolem stále ještě 365 dní.

Pokud data poskytneme, což bohužel díky působení strachu u velké většiny respondentů předpokládám, se rýsuje krásná šance k tomu, jak z lidí legálně získávat vyšší množství finančních zdrojů za pravidelnou jednotku času a zamezit diskusím a spekulacím, zda a proč je to nutné. Zákon je zákon – a dost.

Plánování rozvoje

Vzpomínáte si na mohutnou propagandu kolem nutnosti instalovat levnější a hlavně více ekologické zdroje vytápění před nějakými osmi - deseti lety?

To byl v ekologickém „kurzu“ zemní plyn, dodávaný zeměmi Ruské strany a populární dotace na jeho zavedení - plynofikaci.

Lidé si jako pilné a dobře cvičené opice velice ochotně rozšiřovali či měnili vytápění z tehdy drahé elektrické energie na energii plynovou, aby po dostatečném zasíťování obcí a bytů plynem a dokonce po občasném vykoupení všech kvalitnějších plynových kotlů či výhřevných bojlerů a karem zažili náhlý šok – cena kubického metru plynu se nenadále začala zvyšovat jak teplota vzduchu na jaře… 

Celkem chytré, co říkáte? A dnes? Škoda mluvit… Vše je na téměř shodné úrovni – prostě není úniku.

Možná si rovněž vzpomeneme na akci povinné registrace všech domovních zdrojů užitkové či dokonce pitné vody – našimi fyzickými i finančními zdroji pořízené zahradní či domovní studny.

Sami jsme si je vlastními silami vykopali nebo za dvakrát až třikrát zdaněné peníze nechali vyvrtat, náhle se však kdosi šikovný probudil a řekl si: proč je vlastně pod hlavičkou „optimalizace hospodaření s povrchovými zdroji vod“ neevidovat?

Tato akce byla dokonce opět sankcionována částkou, která, pokud si vzpomínám, byla něco kolem deseti tisíc korun, pokud člověk nestihl odevzdat informace k předem určenému datu. 

Nechci stále připomínat to, co každého z nás nejspíše trápí a zlobí, ale musím, protože to s procesem sčítání a zjišťováním dat přímo souvisí.

Rád bych zde zmínil budování obrovských polí se solární a tudíž velmi ekologickou formou energie, které však nakonec díky špatné obchodní politice i chybným rozhodnutím vlády zapříčinilo zvýšení cen elektrické energie nám všem – původní odhady byly dokonce až o 17 %.

Po oznámení této částky veřejnosti a následné  reakci, se vláda rozhodla opticky rozložit tyto hodnoty za své chyby (a z důvodů udržení si své již tak chabé politické oblíbenosti) do více let, kde se však objevuje neúprosné pravidlo úroku s nepominutelným ročním koeficientem - úročitelem.

První rok je sice deklarován nárůst cen o pouhých 8%, ale příští rok je stejný nárůst již generován z předchozích 108%. Tedy pomalu, ale jistě – o to více plíživěji a méně průhledně.

Evropa a my

Životní úroveň celé Evropské unie obecně stoupá, mzdy nám krásně rostou dle plánu a co na tom, že se občas něco zdraží o sedm či dvanáct procent?

Co na tom, že Řecko zažilo minulý rok pohled pravdě do očí a objevila se jeho obrovská zadluženost vůči unii, co na tom, že Irsko zažilo něco velice podobného…?

Show must go on a na lokální i světové politické scéně se mění jen unavení iluzionisté za mladší a čerstvější, kteří jsou však o to více agresivní nejen vůči sobě samým, ale též bezohlední vůči přírodě i vůči zákonům lidskosti, o těch dalších obvykle vůbec nevědí.

Ano, zákon je zákon a ten se musí poslouchat - nebo...

O tom, kdo naše zákony tvoří, komu jsme svěřili do rukou moc, jakým způsobem zákony vznikají, za jakých podmínek a spekulací, v jaké shodě či naopak rozporu mezi politickými stranami a zištnými kalkulacemi směšných bojů o politickou moc, nemá smysl dále psát.

Výsledek je ten, že se vše zásadní obvykle pouze odsouvá, majetek našeho státu se stále drobí na poslední a stále menší celky a v zákonech se nestíhají vychytávat veškeré kličky a obezličky, kterých žraloci v byznysu úspěšně využívají, než se je podaří beze zbytku vychytat a odhalit.

Tyto osoby jsou dnes již zcela mimo náš dosah a užívají si relativního klidu obvykle v odlehlých, nejčastěji tropických oblastech.

Naše skromná republika se nepochybně bude chtít blýsknout před přísným komisariátem Evropské unie, jak se nám úspěšně daří zvyšovat standardy našeho života.

Na ulicích se objevují novější a moderní vozidla vyšších tříd, prodávají se nové velkoplošné byty, staví se ohromná rodinná sídla, kde však obvykle zůstávají samotní rodičové a občas nějaký ten sluha a domácí mazlíček.

Málokdo se však zabývá skutečností, že vše je tak trochu pořádná iluze, neboť většina těchto hmotných statků lidem vůbec nepatří, protože většina společnosti žije na dluh. Dluh hypotéční, dluh státní, dluh dodavatelům služeb, nepřenositelný dluh našim předkům i vlastnímu svědomí.

Sčítací listy pod lupou

Pojďme se malinko zadívat na diskutované sčítací listy:

Sčítací list bytů nám klade otázku, jak je byt obydlen a pokud není, jsme dotazováni na důvody proč.

Co je komu do toho, zda nám slouží k rekreaci, jestli jsme před jeho rekonstrukcí nebo po ní? Bude nám na ní snad někdo chtít přispět?

Pojďme však dále, bude to ještě daleko zajímavější.

Další dotazy nás směřují k již velmi dobře známému vlastnictví bytu (z katastru nemovitostí) a navazují otázky na velikosti jednotlivých obytných prostor – konkrétně velikost kuchyně, obytných ploch a ostatních prostor – opět vše známé. A pozor - nyní to přijde.

Odpovídáme totiž na celkem průhlednou otázku, týkající se způsobu hospodaření s plynem v bytě – zemní plyn z veřejné sítě či z vlastního zásobníku nebo máme byt bez plynu.

Dále je zde zástupná a poměrně nenápadná otázka na způsoby získávání vody – z veřejné sítě, domácí studny a přichází pravá podstata celého dotazu – tedy za pomocí jaké energie si vytváříme vodu teplou.

Buď pomocí dálkového dodávání, elektrické energie, plynovým bojlerem, solární energií (opět šance rozkrýt trendy, co že to budeme mít dražší příští roky).

Další z dotazů směřuje již tvrdě bez většího překvapení ke zdrojům tepelného vytápění obecně – zda ústřední nebo používáme uhlí, akumulační kamna, dřevo, ropné oleje, zemní plyn, propan butan, elektřinu či novější tepelná čerpadla nebo solární energii.

Další, v podstatě v tomto ohledu již marginální dotaz, je na počítač v rodině a možnost připojení na internet – konečně slaboduchý náznak toho, že bychom mohli začít šetřit naše lesy, resp. otázka možnosti plošného navýšení cen a celkového potenciálu k prodeji stále více rostoucího významu kvalitního HW, SW a užití datových technologií. Spotřební chování průměrné rodiny je velice dobrý model pro další výpočty.

Pokud se podíváme na sčítací list Domovní, jsme dotazováni takzvanými zahřívacími otázkami, zda jde o samostatný dům, dvojdomek, atd.

Pak přichází na řadu otázka obydlenosti domu, tedy k čemu jej vlastně využíváme (opět lze vyložit několika způsoby a vzhledem k tomu, že je domek náš, NIKOMU do toho opět vůbec NIC není).

Další vcelku zbytečná otázka je dotaz na vlastníka, který je samozřejmě opět známý a kterým můžeme být my sami (fyzická osoba), stát, obec, družstvo, atd. Logicky se nabízí jasná odpověď a reálný předpoklad ve věci plošného zvyšování daní z nemovitostí, kterou jsme již natvrdo zažili v roce 2009/2010 – šlo o zvýšení o celé stovky procent.

Pak navazuje nenápadná otázka oznámení data poslední rekonstrukce, která o nás vypovídá to, jak se svým majetkem hospodaříme a zda jeho hodnotu dostatečně zúročujeme – jinými slovy jaká je naše situace a co z nás lze v brzké době ještě skrze daňové položky dostat.

Na to navazuje celkem zajímavá otázka, z čeho že je náš domek vystavěn (beton, cihla, dřevo…), aby bylo snazší případně ovlivnit daňové trendy ve skomírajícím stavebnictví a službách obecně.

Návazně jsme dotazování na odpady a hospodaření s nimi – tedy zda užíváme městskou kanalizaci, vlastní jímku.

A na závěr, kdy už je naše ostražitost zcela unavená, přichází na řadu opět samozřejmě logický dotaz na energetické zdroje – tedy způsob vytápění celého domu – zda jsou to pevná paliva, plyn, elektřina, ústřední topení.

 Závěry a shrnutí

Již nám to vše zapadá do celkem přehledného konceptu, o CO tady skutečně jde?

Jde o nás samé a úžasné výhody, které nám jsou předkládány (viz.dále) nebo o přínos do stále více děravé státní pokladny?

Odpověď si zkusíme dokreslit následujícími odpověďmi na nejčastější otázky ke sčítání. Uvidíte sami, jak jsou odpovědi pečlivě upraveny tak, abychom s jejich obsahem neměli nejmenší problém s pochopením…

Třeba si nás některá ze světových velmocí jednoho dne rovněž koupí i se všemi dluhy a třeba zrovna na rekreaci, protože pilnost mravenečků na metr čtvereční mraveniště definuje naší hodnotu a celkovou národní potenci.

Mnoho štěstí Aridan

Související odkazy:

http://www.novinky.cz/sekce/domaci/scitani-lidu/

http://www.scitani.cz/cz/fag/faq.html

__________________________________________________________________ 

Rozhodným okamžikem je půlnoc z pátku 25. března na sobotu 26. března 2011.

Přílohy – otázky a odpovědi:

Poslední na závěr: