Jdi na obsah Jdi na menu
 


Realita našeho života a propaganda

7. 6. 2010

Jsou naše životy skutečnou realitou?

 

V první řadě je velmi složité přesně vymezit podmínky tohoto tvrzení – tedy přesněji: co je vlastně považováno za skutečné. Každý totiž prožívá realitu po svém a zcela jiným způsobem. Nevěříte? Pokud se shodneme na tom, že skutečné, může být například to, co prožije několik lidí společně, jak je možné, že na jedinou událost mají zcela odlišný pohled? Nemá to náhodou co do činění s naším vnitřním prožitkem dané události?

Pojďme si vzít jako příklad třeba takové pozorování UFO neboli nehlučný přelet poměrně velkého neznámého objektu, letícího nad námi. Někdo je z konkrétní Obrazekudálosti štěstím bez sebe, že to bylo krásné a že jsme konečně navázali kontakt, že opravdu nejsme sami. Jiný se začíná modlit a čeká na konec světa, zatímco ostřílený kovboj bere do ruky brokovnici a vychází před svůj srub s cílem narušitele pro jistotu ihned zneškodnit. Každý z nich prožívá zcela stejnou realitu naprosto odlišně. Co je tedy reálné a co skutečné?

Realita je pro nás taková, jakou si jí sami vnitřně připouštíme. To je největší tajemství, které znají od dávnověku nejen strany Dobra, ale bohužel i strany Zla. Není totiž vůbec důležité, co se přesně stalo, ale právě to, jak to chápeme nebo dokonce jak to MÁME pochopit. Pokud chceme ovlivnit masy a usměrnit jejich názory, je s výhodou obvykle použit jeden úžasný nástroj - propaganda. Ta, společně s tolik populární cenzurou a totalitárně nastaveným režimem, dokáže z nevinných oveček vytvořit skupiny sektářských fanatiků a naopak.

Například známá a zatraceníhodná bytost druhé světové války Adolf Hitler, byl mimoděk jedním z nejúspěšnějších propagandistů na světě (Dnes je jich bohužel stále dost a vidíme je poměrně často například v mediích jako oznamovatele výstupů stanovisek jednotlivých stran v rámci tiskových prohlášení, která nám přesně říkají, co si máme o čem myslet. Viz článek Cenzura informací zde /clanky/doporuceni_-vzdelavani_-vyzvy/cenzura-informaci-a-vzdelavani-jako-forma-otroctvi ).

Své myšlenky ukotvil ve svém nejznámějším díle Main Kampf a k tomuto tématu se velice přesně hodí jeho citace, která říká: „Každá propaganda musí být natolik známá a musí být na takové intelektuální úrovni, aby jí pochopila i ta nejhloupější bytost. Lidé pak jsou schopni považovat i ráj, ve kterém žijí za peklo – a naopak – ten nejhorší způsob života za ráj“.  O tom, že měl pravdu, Obrazeknás přesvědčily miliony zmařených životů jeho fanatických stoupenců, stupněm jejich odhodlaného zapojení se do nesmyslně nastolené propagandy fašismu a nadvlády jedné rasy nad světem. Celková čísla obětí za dobu trvání řádově sedmi let bojů se pohybují kolem 70 miliónů, což je velmi přesvědčivé číslo a argument k tomu, abychom si na propagandu dali moc dobrý pozor.

Zajímavé na tom všem je, že nikoho ze stoupenců jeho fanatického hnutí, z důvodů ztotožnění se s propagandou fašizmu, v té době vůbec nezajímalo, zda vlastně konají dobro či zlo.  Proč?  Protože vše je to věc z každého úhlu pohledu naprosto relativní a navíc jim to nebylo pro jistotu režimem ani umožněno. Konec války, útrapy a ztráty na obou stranách, již mezi Němci znamenal jistý stupeň pochybností, pochopení a později totální názorový rozkol ve vrcholných funkcích. Mnoho jeho nejlepších generálů (např. gen. Rommel) o něm mluvilo jako o „tom nemocném muži v Berlíně“. Jak vidno, pravdu o dobru a její skrývání nemá smysl, neboť se prostě vždy sama vykrystalizuje ve své čisté podobě a nastolí rovnováhu – chce to jen čas.

 

Pojďme ale ještě k zajímavějšímu tématu, týkajícího se prožívaných realit. Známe mnoho případů, kdy lidé žijí takovou realitu, které nikdo jiný vůbec nerozumí, pouze oni sami.

Možná jste se již sami setkali s lidmi, kteří jsou řekněme jinak mentálně nastavení (záměrně neříkám omezeni) a jejich vnímání i chápání je prostě odlišné, než to naše – „běžné“. Zase bychom mohli polemizovat o tom, co je běžné, proto to zkrátím a uvedu, že za běžné se dnes bohužel považuje pouze to, čeho nalézáme v daném vzorku zkoumaných osob nejvíce.

Pokud je někdo z našeho omezeného pohledu geniální a má obvykle na základě psychodiagnostických testů i testů IQ nadprůměrné výsledky, stává se čestným členem například společnosti Mensa. Naopak pokud má někdo naprosto zoufalé výsledky a veškeré testy ukazují, že je asociální, naprosto nepřizpůsobivý a navíc jeho IQ nedosahuje ani 80 bodů, nejspíše taková osoba skončí v ústavu pro choromyslné. Nikdo však již nehodnotí, jaká je tato osoba uvnitř a co je schopná na rozdíl od nás zažívat.

Někteří z našeho pohledu pomatenci (bipolární osobnosti či schizofrenici), si bez problémů povídají (stejně jako malé děti) s jinými bytostmi, slyší hlasy, Obrazekkteré na ně promlouvají a žijí život na hranici někde mezi tímto fyzickým a současně duchovním světem. Sami neví, kam patří, z našeho pohledu se na tento svět prostě nehodí, a proto se většinou považují za lidský odpad. Bylo prováděno mnoho pokusů za účelem rozdvojení osobnosti a zneužití na programování lidské mysli a přijetí jiných realit s neuvěřitelnými výsledky, proto to berme jako fakt. Více informací viz MK Ultra v sekci Věda a experimenty.

To, že někteří z nich (říkáme jim „šťastní blázni“) za celý svůj život nikdy nezažijí pocit pochybnosti, nejistoty, smutku, strachu, ale naopak prožívají dennodenní radost a štěstí, třeba z obyčejného východu Slunce, z teplého jídla na stole, z návštěvy blízkých, z rozbitého kusu skla (někteří dokonce zažijí i lásku a dají vzniknout dalšímu, obvykle zdravému životu), by nás mohlo přinejmenším zaujmout. To se totiž nám, „povedeným“ a běžným vzorům lidí, bohužel nikdy nepodaří a máme se tedy určitě čím inspirovat. Každý z nás má svou pochybnost či vnitřní strach i stesk. Viz článek Odpusťte strachu a vzdejte se jej zde /clanky/doporuceni_-vzdelavani_-vyzvy 

My sami nejsme na úrovni svého chápání reality schopni prožít totéž, co oni žijí celý svůj bezstarostný šťastný život, proto se své krátkodobé a tedy časově limitované pocity štěstí a radosti snažíme nalézat v rozličných činnostech, které nemívají v našem životě bohužel příliš četný výskyt či dobu trvání – proto nám jsou tak vzácné. Jako „povedení“ lidé si krásně oddychneme a prožijeme své štěstí například v koníčcích, v přírodě, ve sportu, někdo šťastnější dokonce ve své práci, jiný se svým partnerem, většina z lidí se raduje obvykle z darů, které si toužebně přejí, z úspěchu, uznání, práce na zahrádce a z dalších tisíců jiných aktivit. Ovšem umění udržet si pocit dokonale trvalého štěstí a bezstarostné reality (Nirvána) po dobu celého našeho života, je nám bohužel odepřeno… (Někomu ne, souhlasím s výjimkou)

Přeji proto všem z celého srdce, ať máme dostatek síly prožít svůj život co možná nejplodněji a ve štěstí, v tvořivém a pozitivním duchu, s otevřenou myslí a se silným stupněm poznání pravdy, která je nám stále blíž. Viz článek Způsob našeho života zde /clanky/2012---rok-transformace/zpusob-a-smysl-naseho-zivota-na-zemi

 

Mnoho štěstí Aridan

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Realita našeho života a propaganda

(Joriko, 6. 3. 2011 19:50)

Super článek, rozhodně ta malá chybička neznehodnocuje, ale myslím, že stojí za to vyměnit y za i
schyzofrenici -schizofrenici.

THX

( MK, 3. 7. 2010 23:03)

Super článeček , děkuji za něj.
Srdečně zdraví nejen Aridana.
Márty* www.cestydusi.cz