Jdi na obsah Jdi na menu
 


Porovnávání jako zdroj našeho utrpení

11. 9. 2010

Proč je nutné přestat porovnávat a začít být šťastný?

 

Před pokračováním čtení doporučuji připomenout článek zde: www.jinestranky.cz/clanky/doporuceni_-vzdelavani_-vyzvy/prozivani-jako-vnimani-reality-a-cesta-ke-stesti

 ____________

 

 

Každý z nás je jiný.

Každý máme jiný otisk prstu, jiný otisk rtů, jiné rozložení oční sítnice, jinou DNA, jiný hlas, jinou povahu, jiný tvar obličeje…

K dnešnímu datu je nás na Světě něco kolem 6,9 miliardy a přesto pokaždé Obrazekvzniká mistrovský originál stvoření. Toto pravidlo neplatí pouze pro člověka, ale rovněž pro celou živočišnou či rostlinnou říši – nikde nenaleznete dva zcela shodné originály.

Nepřijde vám to úžasné, jak je Stvoření hravé a doslova lačné po originalitě a po něčem „novém“? Přijde mi to rovněž jako jakési skryté poselství, že i když jsme všichni zcela jiní, pocházíme ze stejného zdroje – ze stejné podstaty a je vše záměrně pokřiveno, abychom to snadněji pochopili J.

V jednom článku jsem připomněl závěry genetických historiků, kteří odhalili poznatek, že na počátku bylo řekněme pět základních lidských matek, ze kterých veškerá naše populace vzešla – úžasné.

 

Je porovnávání zdravé nebo nám spíše škodí?

Pokud bychom všichni žili ve zcela shodných materiálně, duchovně i sociálně nastavených podmínkách, kde by všichni měli vše stejné či alespoň možnost mít vše stejné, nebyl by k porovnávání jediný důvod. Všichni by si byli rovni a nikdo by neměl jakékoliv důvody k pocitům nadřazenosti či naopak méněcennosti.

Protože je však na Světě záměrně podporována snaha o odlišení a tím zachování odlišného konzumního způsobu života díky uměle vyvolávané a námi bohužel poptávané spotřebě, a protože jsme více či méně ovlivňováni medii, reklamou, patřičnou masivní propagandou i skupinami nás samotných, je našemu vnitřnímu porovnávání velice těžké uniknout. Viz článek zde: www.jinestranky.cz/clanky/doporuceni_-vzdelavani_-vyzvy/media-jako-nastroj-programovani-nasi-reality

 

 

Určitě bychom si nepřáli být strojovými monolitickými jednotkami čiObrazek uniformovanými „vojsky“ zcela stejných lidí se naprosto shodným vybavením a vzdát se tak možnosti osobní volby. Naše volba je však – přiznejme si – velice silně ovlivněna našimi osobními možnostmi – zejména těmi finančními.  

V případě, že máme to štěstí a můžeme si dovolit pořídit to, po čem naše představy v hmotném Světě lační, jsme ti vyvolení a relativně šťastnější – pokud ne, můžeme zažívat hluboký vnitřní boj a duševní utrpení. Obtížné je to zejména v případech, kdy nemáme dostatek zdrojů na zdravotní péči a přitom jde doslova o záchranu života našeho či našich blízkých. Více zde: www.jinestranky.cz/clanky/2012---rok-transformace/penize-jako-falesne-globalni-nabozenstvi

Někteří jsou nešťastní více, jiní méně, v každém případě jsme programováni tak, aby probíhala naše interní „kontrola“ – tedy ve smyslu nás samých – mezi námi. Někdy tiše a někdy velice zřetelně.

Určitě jste si povšimli, jak zejména dámy ostřížím zrakem projíždějí své kolegyně od hlavy až k patě, stejně tak i jejich případné protějšky. V práci či společnosti to platí dokonce dvojnásob:„Vidělas, co měla dnes na sobě? Vůbec jí to nesedělo a viselo to na ní jako pytel, dělá jí to široké boky J

 

Kdy porovnávání začíná?

Vnitřní utrpení a jeho programování u nás začíná již v útlém věku, kdy si děti počínají uvědomovat drobné rozdíly mezi sebou. Dnes můžeme říci, že tento přihlouplý proces vnitřního sebeuvědomování (posilování ega) a kastování, začíná už ve školce a to často za vydatné pomoci samotných ambiciózních rodičů.

Chlapeček má na sobě mikinu s nápisem originálního výrobce za šestkrát vyšší pořizovací cenu než jeho soused s mikinou pouze pomalovanou a vůbec se nestydí říci: „Já mám mikinu od NIKE a ty ne, heč…“  Jakpak se to asi ten zvídavý hošík dozvěděl a proč se to vlastně měl dozvědět? Jak to asi pomůže jeho dalšímu rozvoji?

Pak se divíme, že hošík má dost jasně vyhraněné materiální hodnoty i ve vztahu k samotným rodičům. Když pak povyroste a rodiče mu symbolickouObrazek originální mikinu třeba nebudou schopni poskytnout, mohou zažít poměrně velké překvapení…

Porovnáváme a řadíme se do skupin podle stylu oblečení, podle hodinek, mobilu, vozidla, bydlení, množství akcií, velikostí chalupy, délkou jachty, oborem podnikání, velikostí námi vnímaného úspěchu….cokoliv nás napadne, ale kdo z nás lidi porovnává podle toho, jaký kdo SKUTEČNĚ je?

Kolem často lidsky prázdných osob či dokonce častěji nečestných padouchů, kteří finančními zdroji disponují, přirostli jako houba ke stromu další drobnější paraziti, kteří z nich odsávají to, čím disponují a jsou ochotni kvůli tomu klanět svá záda až k zemi.

 

 

Odlišné hodnoty ignorujeme

Naopak člověk, který má jiné životní hodnoty, jiné cíle a smysl života, opovrhuje masovými a nesmyslně demagogickými manipulacemi našeho myšlení a naší svobody,….je často opovržlivě odmítán jako bílá vrána mezi hejnem černých – „normálních“.

Nikoho příliš nezajímá jaká je jeho vnitřní hodnota, jeho úroveň chápání světa, vztahů, cítění a stupeň vcítění do druhých, stupeň zralosti či pokory, míra lásky k druhým, lásky k vlastnímu daru života, k přírodě a celému stvoření... Proč také, když z takového člověka nekouká žádný prospěch.

Málokdo vnímá a rozumí obrovskému vnitřnímu bohatství, kterým tento člověk disponuje a dokonce se vůbec není lakomý o něj rozdělit s druhými… A to podtrhuji – ZDARMA J

 

Porovnávání navozuje pocit nutné změny

Všimli jste si? Při dobře provedené reklamní kampani se naše programové myšlení často mění a překlápí. Žebříčky našich hodnot se mohou postupně obrátit o desítky stupňů.

Nevěříte? Dobrá.

Pak mi tedy vysvětlete důvod, PROČ chce být blondýna brunetou, bruneta se odbarvuje na blond, dámy s velkým poprsím si jej nechávají zmenšovat (a není Obrazekto vždy ze zdravotních důvodů zátěže páteře) nebo naopak ty dámy, které nemají tolik jako jejich kolegyně, si nechávají dobrovolně svou postavu silikonovými implantáty formovat či určité části naopak odsávat.

Vrcholem všeho jsou krásní lidé, kteří se narodí se zrzavými či kaštanovými vlasy a roztomilými pihami v obličeji a celý život se přitom trápí tím, jak jsou nespravedlivě celý život oškliví… Někdo jim totiž programově stále nutí, že krása musí mít dokonalou pleť a být například upravený blond.

Myslíte, že je to jen snaha o oživení a obměnu? Někde možná, každopádně kdyby lidé neporovnávali svůj stav se stavem, který jim je programově prezentován, nemuseli by mít vnitřní pocit, že musí stále něco dohánět, aby byli „normální“ nebo dokonce „hezčí a lepší“.

 

Do změny jsme nuceni

Pokud jdeme v těchto úvahách ještě hlouběji, zjistíme, jak nás naše konzumní společnost doslova nutí ke změně a jak je obtížné tomuto vnucování unikat.

Důkaz je prostý – zkuste jít jeden den v tesilových kalhotách, vezměte si archivní blůzku od Trioly, Jitexu či Pleasu, bižuterii od Jablonexu, vyběhněte v botkách typu „psí dečky“ jak za první republiky a přijeďte na jednání škodou MB1000. Věřím, že budete za dokonalý střed pozornosti a okamžitě zapadnete do oldtimerů - veteránů. 

Společnost se vyvíjí, říká se tomu inovace a modernizace či rozvoj a myObrazek skutečně nemáme šanci se bránit nebo z tohoto progresu v systému vysmeknout, protože na škodu MB1000 již náhradní díly prostě neseženete a musíte postoupit třeba k Superbu J

Muži svou společenskou pozici a tím příslušnost a poslušnost vůči systému reprezentují skrze společenské symboly, kde demonstrují svá dílčí dosažení.

Od pravěku to byly například rodové jeskyně, velikost nikdy nevyhasínajícího ohniště, množství žen v tlupě, nyní máme jako symbol úspěchu či jakési síly robustní vozidla, luxusní domy s dvaceti pokoji (byť pouze pro tři osoby), zastřešený bazén (kam stejně téměř vůbec nikdo nechodí), muži chtějí být vidět, často i slyšet, chtějí být společensky uznáváni a rádi dají o sobě a svém úspěchu vědět.

Muži mívají díky masivnímu porovnávání často silně vyvinutá ega (stačí sledovat defenzivní či ofenzivní styl jízdy vozidlem), která je programově nutí postarat se o rodinu (finančně), očekává se od nich akce, derou se poměrně razantně vpřed a razí cestu do doby, než pochopí, že i na ně působí zub času, rostoucí děti pomalu odcházejí za svým příběhem a muži – otcové – začnou svět kolem postupně přehodnocovat.

Ženy si naopak rády potrpí na osobní reprezentaci a doplněk či dekoraci ke svému úspěšnému protějšku. Ani tam se však nevyhneme porovnávání. Dbají dle možností především na svůj vzhled (obličej, vlasy, kosmetika, šperky, parfém), postavu a její pevné držení, dále se realizují například ve své zahrádce, po odchodu dospělých dětí z domova se často objeví zajímavě ostřihaný pejsek jako další člen domácnosti a rodiny.

Rády se (pokud ovšem nezůstávají samy) chopí zastřešení chodu rodinyObrazek směrem dovnitř, bývají často proti mužům citlivější, k životnímu osudu smířlivější, často bohužel osamělé a nepochopené – svůj nejlepší život věnovaly rodině a jejich milovaný partner si díky svému postavení a jemu otevřené příležitosti obměnil nejen svůj vozový park, ale rovněž o dvacet let mladší partnerku.

Za co si to jeho původní partnerka zasloužila? Co dělala špatně? Jen proto, že manžel porovnával to, že oproti jiným – mladším – zestárla? Jak sobecké a vůči ní bezohledně sprosté.

Nehodnotím a nesoudím, pouze se pozastavuji a varuji před zákony kosmu, které osobně v nadčasové projekci poznáme zejména v posledních minutách našeho života, kdy prožijeme veškerou bolest těch, kterým jsme sami ublížili, ovšem násobenou tisíckrát… O tomto tématu se připravuje další článek s názvem: Náboženství jako prostředek našeho rozdělení.

 

 

Některé ženy jsou naopak rády oním hnacím motorem, oním symbolickým krkem, který kroutí hlavou, oním volantem, který řídí auto a jsou schopny i když velice nenápadně, ovlivňovat svého partnera i celou rodinu. Mají k tomu bezpočet donucovacích prostředků, přičemž nejsilnější (neříkám nejúčinnější) z nich bývají výčitky a obviňování.

Jak se asi cítí manžel po dvaceti letech manželství, když mu žena řekne: „Jsi teď hrozně líný, vždycky jsi byl, ale teď jsi horší než tvůj táta a ještě větší bordelář než ten tvůj dědeček, neměla jsem si tě vůbec brát“ a graduje svou řeč dalším kalibrem: „Podívej na sousedy, ty už mají bazén hotovej a my máme furt tu starou jámu se zelenou vodou. Kdyby sis našel pořádnou práci a Obrazeknechodil tam za pár šlupek, už bychom ho dávno měli, ale ty jsi prostě k ničemu. Podívej Novákovi naproti přes ulici, ty už zrekonstruovali dům, mají třetí auto a on bere o 8 tisíc měsíčně víc než ty. Jiný chlapi se snažej, ale ty jsi fakt na nic…“

 

 

Mohl bych pokračovat a mohl bych vyjmenovávat tisíce dalších zcela nesmyslných a nic nepřinášejících dialogů, které mohou v každé rodině nastat.

 

Odkud se tyto zbytečné debaty berou?

Správně: z nesmyslného a nic neřešícího porovnávání, často napojené na nepřejícnost či závist,  která evokuje naší vnitřní nespokojenost a touhu po změně – často i samotného partnera J.

Přitom musím souhlasit s tím, že většina mužů bývá po splnění svých výchovně-otcovských povinností a po zabezpečení běžných rodinných záležitostí vnitřně jaksi vyhořelí. Ženy však kupodivu ne, dokonce je evidentní, že s věkem začínávají být v porovnání s muži daleko aktivnější, někdy dokonce mnohem bojovnější, než dříve.

 

Opět důkaz? Dobrá, ale neberte jej prosím nikdo osobně. Porovnávání je totiž propleteno skutečně celým naším životem.

Přemýšleli jste někdy opravdu hluboce nad tím, proč je tolik vtipů o tchyních a skoro žádný o tchánech? Prosté, muži vlivem úbytku hormonů dostávají klidnější povahu beránka, zatímco z žen se úbytkem jejich ženských hormonů a naopak často díky postupnému zvyšování hormonů mužských, stávají metrnice.

Mají snahu pomáhat, poučovat, řídit, vysvětlovat, vždy to myslí dobře, chtějí být prospěšné a mladým pomoci hlavně s výchovou jejich dětí, které to jistě ocení… Co to častoObrazek vyvolává, vidíme sami.

Babička a maminka v jedné osobě nemá život lehký a vůbec nechápe důvody odmítání jejích skvělých praktických rad, ke kterým svým vlastním životem dospěla. Dokonce ani její partner se jí nezastane, jen od novin při otočení hlavy něco nesrozumitelně zamumlá, ať se na to vykašle a nechá je být…

Muži mají zejména s pozdějším věkem úplně jiné cíle než řídit vlastním dětem život, chtějí především svůj klid a po přiměřeném vykonání nekončících požadavků a přání své ženy, se zabývají plněním svých klukovských snů. Staví si ze špejlí lodě nebo rozhledny, neškodně si rovnají autíčka na poličce, přepínají televizní kanály a mají proto slastný pocit že stále něco řídí, chodí na ryby nebo s kamarády na pivo (jak se často objevuje jako ustálený normativ v našich TV reklamách).

Tam si navozují velmi příjemné pocity své dřívější mladosti a síly, což jim dokonce celkem dobře funguje (to ženu samozřejmě dráždí, pokud nedělá totéž), protože provádějí někdy skutečně pěkné klukoviny, zejména po rozverné cestě zpět domů... J

 

Přestaňme porovnávat a buďme šťastni

Jinými slovy a vše shrnuto:

Aniž bychom si to uvědomovali, stále něco s něčím porovnáváme a vlastně nikdy nejsme šťastní a opravdově spokojení – všeho jen do času. Sám, když jsem byl v pubertě, jsem si přál být dospělý, jsou naopak lidé, kteří by se do svého dětství rádi okamžitě vrátili.

Když vyměníme vozidlo, porovnáváme ho s tím předchozím a ověřujeme, zda bylo lepší či horší. Totéž platí o zaměstnání a totéž platí o našem bydlení a životním standardu. Každé má něco a každé je jiné. Porovnávání a případné utrpení nevede k ničemu. Pokud můžeme situaci ovlivnit k lepšímu, bez okolků do toho, pokud ne, musíme ji přijmout jako realitu. Viz článek zde:  www.jinestranky.cz/clanky/doporuceni_-vzdelavani_-vyzvy/prijeti-reality-jako-reseni-boje-se-zmenami

 

 

Jak je psáno v začátku článku. Existují miliony druhů různých rostlin, tvorů, bytostí, planet a galaxií.Obrazek

Červená růže se netrápí tím, že nevypadá jako leknín a nevoní jako mateřídouška, prostě JE a přitom je zcela DOKONALÁ. Nikdo jí nenutí, že když je rudá, že by měla na léto změnit barvu na moderní leskle žlutou.

Není důvod. Netrápí se tím, že má trny a netrápí se dokonce ani takovou malicherností, že je má větší či menší než růže sousední.

Netrápí se ani tím, že z ní na podzim bude krásně červený šípek plný vitaminu C, který pomůže dalším. Je celý svůj život krásná, šťastná a nedá si své štěstí vzít. Nehodnotí, neporovnává, prostě JE a je jí dobře i bez všeho chaosu kolem.

 

 

Totéž ze srdce přeji všem milým čtenářům tohoto článku.

Neporovnávejte se, nikoho nenapodobujme, buďte sami sebou a naopak se zkusme maximálně nalézt a rozvinout do krásy, jsme totiž originálem, který je jedinečný a neopakovatelný. Jsme důležitý prvek jediného celku a krásy, kterou všichni společně tvoříme.

Nehodnoťte se příliš přísně zvenčí, starejte se o svou krásu především zevnitř – ta jediná má hodnotu a stojí za to úsilí. Vnější krása je pomíjivá a může se velice rychle (například úrazem) změnit – ten, kdo to zažil ví, o čem to je. Vše ostatní - jak z článku vidíme - se navíc programově mění a proto svou hodnotu trvale ztrácí od prvního okamžiku dosažení…

 

Mnoho štěstí Aridan

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

porovnávání

(Jadena, 28. 9. 2010 18:54)

Mám pocit že jen tak rychle to nepůjde.Jedíné co můžeme v dnešní době dělat je příjmat vše,co nám je ukázováno a ještě znásobeno,vzít si z toho ponaúčení,s pokorou poděkovat a jít dál.Jsou to následky toho co jsme doposud žily,jsou tu aby nám ukázali jak to dopadá,když žijeme v nesouladu se sebou a se vším a že ještě máme šansi to změnit tím jak se rozhodneme žít dál.Za Boží milost považuju čas co nám byl dán a tu intenzitu toho co se děje,pomůže to otevřít oči a včas se vzpamatovat.Sedm karmických vzorů,a veškéré zlo co z toho vyrůstá,kruh se uzavře a efekt stáda je tady.Je těžké se z toho vymanit jen tak,přes noc nám žabra nenarostou když spadnem do vody daleko od břehu....

re: porovnávání

(Aridan, 14. 9. 2010 6:49)

Milý Honzo,
máš jedničku s hvězdičkou :-) Vidím to velmi podobně, jen jiným způsobem poukazuji na další cestu a možnost, jak to pochopit a následně přijmout.
Aridan

porovnávání

(Honza, 13. 9. 2010 22:18)

v minulém článku jsi psal o dualitě, dualita mizí v jednotě, tento článek chápu podobně když přestanu porovnávat jsem také v jednotě

re: mizerný článek :)

(Aridan, 13. 9. 2010 19:42)

Milý Gobsecku,
porovnávání nás skutečně žene vpřed někdy zevnitř, někdy programově zvenčí - chceme dělat vše jinak, lépe, jednodušeji, rychleji a efektivněji. Zároveň nás porovnávání zoufale drží v zajetí nedosažitelné reality a nesmyslně zbytečné iluze hmotného přepychu, který nepřichází a bývá často spojen s duchovní prázdnotou.
Ten, kdo je nad tím vším, může být skutečně šťastnější než ti, kteří jsou porovnáváním ještě ovládáni a k tomuto pochopení slouží právě tento článek :-)
Aridan

mizerný článek :)

(Gobseck, 13. 9. 2010 12:35)

Článek na mě působí dost tendenčně, porovnávám celý život a přesto se považuji za šťastného. Porovnávání (vyrovnávání) je motorem vesmíru. Proto máme smysly aby jsme rozeznávali (porovnávali) např. chutě, barvy, tvary atd. Myslím že potíž není v porovnávání, ale ve skromnosti (uvědomování si svých možností). V bytí a né ve vlastnění, v hledání podstaty této reality, kdo jsem, proč jsem, o sladění rozumu a chtíče.

re: skvělý článek

(Aridan, 12. 9. 2010 19:09)

Milá/ý Marčuz,
dlouhodobě a při správném chápání všeho dění kolem určitě ano, krátkodobě a bez osobního přičinění však těžko :-) Více nalezneme v mnoha dalších článcích
Aridan

skvělý článek

(Marčuz, 11. 9. 2010 22:33)

Skvělé stránky a skvělý článek. Nicméně mám poznámku. Píšeš "Naše volba je však – přiznejme si – velice silně ovlivněna našimi osobními možnostmi – zejména těmi finančními."

Nemyslíš, že to jaké má člověk finanční možnosti může zvětší části ovlivnit on sám?

...

(Jana, 11. 9. 2010 21:02)

pěkně napsané,Aridane :-)