Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nenechme sebou již manipulovat

22. 11. 2010

 

Papež kritizuje Česko, zasloužíme trest či pochvalu?

 

Na nedávném setkání věřících s papežem ve španělském městě Santiago de Compostella, jsme měli tu úžasnou příležitost být zmíněni ústy samotného zástupce Vatikánu, papežem Benediktem XVI., jako národ, který se odklání od katolické víry. Nebyli jsme v tom samozřejmě sami, jednalo se též o samotné Španělsko a poslední dobou stále neklidnou Francii.

Originál článku zde: http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/216127-papez-kritizoval-odklon-od-cirkve-zminil-v-te-souvislosti-cesko.html

Pojďme se na tuto věc podívat více do hloubky – zkusme se do tématu nezávisle položit, zahloubat a nechat se unášet bez jakýchkoliv vnitřních předsudků. Pojďme si vše nechat projít nejen hlavou, ale zejména svým Srdcem.

____________________________________________

 

Nejprve bych rád odlišil základní pojmosloví: je obrovský rozdíl být věřící a věřící.

Proti víře samotné člověk nic mít určitě nemůže, zejména v případech, kdy pomáhá osvobodit duši od věcí světských, případně udává těmto věcem chybějící řád a smysl.

Existují různé stupně vyznání, víry i poznání a je na každém z nás, jak tuto záležitost jako lidská bytost vnímáme, prožíváme a zpracováváme.

Co však osobně považuji za velice důležité, je jasně deklarovaná míra Svobody, desta.jpga Volnosti učinit kdykoliv další rozhodnutí, co přesně se svým životem udělám, pokud poznám, že jsem odhalil něco dalšího a třeba i daleko hlubšího, pokud to samozřejmě lze (viz. závěr článku).

Nesmí jít v žádném případě o skrytou formu závislosti, slepé manipulace, vězení a podrobující se vazby (a to důrazně podtrhuji – na čemkoliv i na komkoliv).

Někteří z nás možná měli tu úžasnou příležitost setkat se s vírou již v ranném dětství a být například pokřtěni, přičemž mají z tohoto aktu svou konkrétní osobní zkušenost. Ta má se uskutečnila zhruba ve dvou a půl letech prostřednictvím mých milovaných prarodičů, aniž bych ovšem čemukoliv alespoň trochu vnitřně rozuměl, proto bezpečně vím, jak je Svoboda, pochopení a vnitřní ztotožnění samotné bytosti s přijetím toho, co přijímá v této věci klíčově důležité.

Nerodíme se totiž sami o sobě v žádném případě jako křesťané ani jako muslimové, buddhisté či jacíkoliv jiní …isté, těmi se později na základě našeho vnitřního rozhodnutí či rozhodnutí našich blízkých více či méně dobrovolně stáváme.

Z celé této pro někoho jistě obřadné události křtu, si dodnes útržkově pamatuji své pocity z nepochopitelného pláče přede mnou pokřtěných dětí, jejich strach a nejisté postávání před cizí, strašidelně vysokou postavou, zahalenou v hábitu, splývajícím až na zem. krest.jpg

Osobně si moc dobře uvědomuji, jak mi křtitel přikládá pod bradu misku s nepříliš  vonící vodou a na čelo vymačkává nasáklou houbičku, z níž mi voda studivými čůrky stéká po tvářích k bradě a tam zpět do misky. Totéž probíhalo s námi všemi v řadě.

To byl můj křest a mé tehdejší pochopení celého aktu. O jeho smyslu, významu a ztotožnění, se s ohledem k vnitřnímu pochopení nezralého jednotlivce (pomíjím vytváření duchovního prostředí a předpokladů duchovní ochrany či růstu), si proto můžeme myslet každý své.

 

Díky Bohu a mnoha dalším neuvěřitelným "náhodám" jsem měl během svého dalšího života příležitost nezůstat na stejném místě a nastudovat, projít i prožít více různými systémy vyznání a víry doslova od východu po západ i s osobními mistry, proto dnes mohu s naprosto čistým svědomím komukoliv otevřeně říci, že není vůbec žádný třeba (viz. dále).

 

Stupínky poznání

Během našeho života samovolně vznikají jisté stupně poznání, pochopení čehokoliv, co si máme v dané chvíli uvědomit a poznat, proto je ze všeho nejdůležitější nezůstávat v žádném z nich na stupni „osobní závislosti“ ortodoxně ukotven a obětovat jakémukoliv Systému víry či myšlenkového směru celý svůj život, svobodu i své vnitřní hodnoty.

Je to podobné příměru, maličkého semínka obrovské sekvoje, které padlo na zem a bylo uvězněno pod velkým kusem kamene. Též by mohly být jeho první seed.jpgpoznatky po vzklíčení takové, že svůj život prožije zavaleno ve tmě a nekončící stísněnosti.

Jaké je jeho příjemné překvapení, když se symbolicky i fakticky narovná a pozná, že může bez potíží růst a rozpínat se, až z něj vyroste zdravý a košatý strom, který nyní ze své obří výšky pohlíží na drobný oblázek, pod kterým byl uvězněn, s úžasnou volností, vděkem, láskou a zdravým nadhledem (nikoliv arogancí či pohrdáním – pozor! – vše má svůj smysl a znovu opakuji - nic není náhoda). 

Stejný příměr můžeme aplikovat na nejbližší prostředí kolem kojence u místěného v kočárku a hledí na jednu jedinou věc - na čelo budky, která jej chrání před deštěm a světlem. Jaké je jeho krásné překvapení, když si poprvé sedne...

 

Kdo vytváří Systém?

Každý Systém totiž obvykle vytvořil "pouhý" chybující člověk s jakýmsi záměrem, s jistým stupněm poznání či pochopení tehdejší doby (a tím tehdejší reality) či pod jakousi pohnutkou - vnuknutím, které nám nemusí být ani známo.

Život nám byl dán nikoliv proto, abychom slepě poslouchali a zejména následovali něčí životní zkušenost (je to jeho či její osobní poznání tehdejší doby a vývoj je nezadržitelný), ale proto, abychom poznali Univerzální vědomí a přispěli svou existencí Jednotě a tím se zasloužili o posílení celku.

Co když je sám autor vzhledem k době vzniku myšlenek onoho hnutí, náboženského či myšlenkového směru, teprve na začátku cesty k celkovému Absolutnímu a Univerzálnímu Poznání?

 

Učíme se zkušeností

Ten, kdo se věnuje například bojovým uměním (nikoliv jednomu jedinému směru), si rád nechá ukázat prvky z jiného stylu a dokonce je s chutí použije v praxi, pokud mu „sednou“ – zejména ty nejefektivnější, které jeho tělesné struktuře prostě pasují a ty ostatní jednoduše ze svého repertoáru vypustí. sumo.jpg

Má přeci Svobodnou volbu, protože ví, že pokud váží 50 kilogramů, nemůže se postavit stejnou technikou bojovníkovi Sumo.  Nikdy spolu totiž nesoupeří dva Systémy, ale dva lidé se dvěma rukama a nohama.

Důležité je, že pokud musí, bojují chytře, čestně, bez vzteku či osobního zaujetí a jednají v souladu s tím, co konkrétní situace vyžaduje – naprosto ideálně samozřejmě bez boje, protože ten je zcela zbytečný.

 

Kuchař tradiční české kuchyně sice prioritně vaří klasická česká jídla, ale rozhodně rád obohatí svůj repertoár o důležité poznatky z celého světa. Co by totiž dělal v širém světě s vepřo-knedlo-zelem, které se určitě nedá jíst stále? I když mám známého, který v Austrálii právě s tímto jídlem krátkodobě udělal doslova díru do Světa.

 

 

Ale zpět k papežovu proslovu:

V první řadě pozici papeže respektuji jako hlavu něčeho, co má svou dávnou historii a minulost, i když vždy ne příliš světlou, ani jasně čitelnou.

Hlavu něčeho, co udělalo mnoho dobrého ve věci ukotvení církevních záležitostí věřících i pope-in-spain.jpgkatolické víry obecně, na druhou stranu ti, kteří se zabývají skutečnou podstatou pyramidy světové moci, napojením na vládce jednotlivých systémů, propojením všemožných řádů, rytířů – templářů a jejich neskutečných majetků, svobodných zednářů nepřímo řídících finanční chod celého Světa, fungování černých papežů či radikálních skupin řízených samotnými papeži (např. Opus Dei – jsou dodnes spojováni s náhlým úmrtím Jana Pavla I.), již místo a fungování řízení světového dění ze samotného Vatikánu, vidí tak trochu jinak.

Zajímavá je přitom další překvapivá skutečnost, že mnoho vysoce postavených věřících samotného Vatikánu, ve skutečnosti vyznává Islámskou a jinou víru.

Pak je tedy nasnadě otázka: čí chleba jedí a jakou píseň zpívají? Nepřísluší nám kohokoliv soudit, každý si svými činy tvoří vlastní soud, který mu bude poctivě vyměřen, až přijde čas.

 

Papež se vydal na dle mého názoru velice nevděčnou misi kříšení něčeho, co je a do budoucna nejspíše bude z mnoha logických důvodů na ústupu. Pokud se totiž odvrací například věřící ze Španělska, kterých bylo přes 80% a nyní je to něco přes 70%, nejspíše k tomu mají dost dobrý důvod a tím nebude pouze politická či hospodářská situace.

Víra v cokoliv se absolutně nedá vynutit násilím ani přesvědčováním, musí sama vyrůst z našich Srdcí, stejně jako Láska k Bohu a celému Stvoření kolem, jehož jsme každý z nás nedílnou součástí. Buďto prostě a jednoduše je anebo z nějakých důvodů není. (více například zde)

 

Studium, pochopení, prožitek

Můžeme přečíst Bibli třeba pětkrát za sebou nebo stovky jiných knih o tom, jak sedět v lotosovém sedu a roky meditovat proti skále či pod košatým stromem, ovšem pokud do toho nevkládáme sami sebe a svou osobní víru transformovanou do prožitku a tím zkušenosti, jedná se pouze o poučné čtení nebo tělesné cvičení. (více v tomto článku

Když se však jednoho dne do tohoto cvičení těla a mysli zcelalotos-sitting.jpg ponoříme, postupně se zcela a absolutně rozplyneme například v šepotu tichých křídel motýla, v bublině plovoucí na hladině rybníka či v tiché řeči trávy a stromů.

Náhle bytostně pocítíme, že Láska ve všem kolem, je zcela nepominutelná a doslova nezastavitelná a sami se jí zákonitě bezpodmínečně stáváme, proto ji bytostně toužíme předat dál.

Nazvěte to jakkoliv – třeba hluboké Samadhi, procitnutí, Satori, probuzení, splynutí, osvícení nebo třeba šílenství – na názvech totiž vůbec nesejde.

 

Věřit nebo vědět?

Důležité je, že již jen nevěříme, ale sami jednoduše moc dobře VÍME, protože jsme to MY SAMI prožili a to je obrovský rozdíl.

Mohu žít celý život na suché poušti a věřit, že někde v dáli možná existuje průzračně čisté a hluboké chladivé moře, mohu této víře obětovat celý svůj pouštní život s ústy skřípajícími drobným pískem mezi zuby, který jím i dýchám, camel-caravan-of-libya.jpgmezi oázami a nekonečnými kolonami velbloudů, ale nenajdu hlubšího naplnění, než pevné víry, která mi dává jakousi vnitřní sílu z ní žít.

Naplnění se stane momentem nového prožitku a pochopením, kdy se na jedné z cest společně s karavanou k moři přiblížíme, vstoupíme do něj a prožijeme osobní zkušenost toho, co naše nezlomná víra ve skutečnosti vlastně znamená – čisté moře vonící solí a moudrostí hloubky vodních mas a věčného ticha. Jaká krása a božský klid…

Cítíte, že to je úplně jiná úroveň Poznání a Pochopení?

Je to ono symbolické čtení či povídání o tom, jak rudá růže teoreticky voní a proti tomu jediný prostý nádech její úžasné vůně, když je právě v nejhezčím květu.

Pro každého z nás se toto pochopení děje zcela jiným způsobem a v jiných situacích, které přesně odpovídají tomu, jakou životní cestu jsme si pro tento životní cyklus sami vybrali (viz tento článek) a který způsob a forma poznání nám proto nejvíce vyhovuje.

 

Bystrý žák

Jeden bystrý žák se kdysi dávno ptal svého zenového mistra: „Mistře, proč se master-and-disciple.jpgvlastně dějí všechny ty věci kolem?“

a mistr mu bez zaváhání odpověděl: „Pro Tebe…“

 

Rád odpověď zopakuji: „PRO TEBE…“

 

Ano, je tomu tak. Jsme součástí jediného celku, který se chce obohatit o radostné okamžiky radostného pochopení a tvoření, jsme milované bytosti tohoto krásného Stvoření, které se nám samo snaží maximálně přizpůsobovat a dávat nám svou Lásku a Poznání.

Jsme křehké milující bytosti, které jsou zástupci velmi tvořivé lidské rasy, jež má na naší planetě sice několik odstínů pleti, tisíce různých systémů víry, ale uvnitř jsme všichni stejní. Všichni máme stále pouze dvě ruce, dvě nohy, jeden různě chápající mozek a jedno více či méně milující Srdce.

Není proto vůbec zapotřebí se dále dělit dalšími myšlenkovými proudy, náboženskými směry, či nesmyslnou majetkovou a finanční segmentací, které bohužel na naší krásné planetě musí respektovat a věřit naprosto všichni – paradoxně včetně věřících samých. (Více o fenoménu peněz v tomto článku)

 

O co tady jde?

Všechny myšlenkové směry se liší v podstatě buďto  ne-pochopením  samotného zakladatele nebo detaily, které jsou v zásadě nepodstatné, takže oč zde vlastně jde?

O naše vlastní ega, o odlišení, o moc a vliv nebo o konečnou Pravdu samotnou?

Přeci to, že si někdo vyholí kolečko na hlavě, že si oblékne třeba rudý hábyt či talár, že přestane jíst zeleninu nebo naopak maso, že se šestkrát denně modlí k jihu, že v ruce chvatně otáčí růženec nebo mechanicky odříkává celý den tutéžvegetables.jpg mantru či koan… to vše jsou pouze prostředky k tomu, jak se dostat dále – to si jen někteří pletou s cílem, kterého „snad“ v touze jej nalézt dosáhli (citát).

Osobně jsem postupně vlastním hledáním dospěl k jednoznačnému závěru, že všechny tyto prostředky a pomůcky mají svůj nezpochybnitelný význam na začátku a v průběhu cesty, ovšem později, pokud na nich zůstaneme závislí, nemají snahu nám na cestě pomoci, ale hlubší pochopení naopak oddalují.

Jsou to bariéry, jsou to naše berličky, jsou to závislosti, které nedávají poznání, ale naopak jej společně s posilováním ega berou.

Mnoho mnichů i kněží prošlo přes prvotní vnitřní pocity své osobní dokonalosti (protože bezchybně udělal X krát ten či ten úkon a byl pochválen) až na samotné dno svých možností a pochybností, aby prověřili svou osobní víru i hodnotu a pochopili, že nic kolem sebe skutečně vůbec nepotřebují, protože vše již dávno mají - což konečně hluboce a na vlastní „kůži“ poznali nebo teprve poznají. (viz tento citát)

Kdepak, náš cíl života není tam někde venku, cílem není barva oděvu, vlasů, tetování, ani znalost celého kancionálu či koránu ani bhagavadgíty tam a zpět, cílem je harmonie našich nejčistších myšlenek pohnutých ze Srdce a z Lásky a našich navazujících činů, které tato harmonie generuje. Citát harmonie myšl a činů

 

Bůh je protivník člověka?

Papež prohlásil, že: „je tragedie, že se po Evropě rozšířilo povědomí, že Bůh je protivníkem člověka a nepřítelem jeho svobody“. Nevím, jak tuto interpretaci a nastíněnou myšlenku vnímáte vy sami, ale osobně jsem tuto zprávu ani informaci nikde takto definovanou nezaznamenal.

Bůh není a nikdy nebyl protivníkem člověka ani jeho svobody, ale naopak již tisíce let obrovská manipulace s ním a Pravdou samotnou je onou tragedií a pravým důvodem – samozřejmě nikoliv Bohem, ale všemi jeho zástupci, kteří se v době prudkých změn a masového probouzení nás všech, snaží chytit „druhý“ dech.

Ti mají důvod k tomu hrozit trestem, peklem, zatracením, ukrývat před veřejností informace o našem skutečném původu, o tom, že evidentně nestojíme na vrcholu evolučního řetězce obrovského Universa, o našich dávných možnostech cestovat mezi hvězdami, o pravé podstatě a síle našeho společného tvořivého vědomí i významu a hodnot našeho života.

Tyto informace již měly být nikoliv ukryty, ale dávno odhaleny, pevně ukotveny v našich hodnotových žebříčcích a nastoleny zásadní změny Světa. Teď nemluvím pouze o jednom konkrétním myšlenkovém směru, ale zcela obecně. (Více nalezneme v tomto článku)

 

Uznávané hodnoty

Papež dále upozorňuje na krátkozrakost a ošidnost egoistických nabídek, které se často samy podbízejí. Můžeme si pouze domýšlet, co tím přesně myslel, ale rozumíme tomu tak, že se snaží varovat před striktní orientací pouze na materiální hodnoty, (přičemž církve paradoxně patří mezi jedny z nejbohatších skupin moci a tím pádem nejvlivnějších skupin Světa) a větu doplňuje slovy o orientování se na hodnoty: „morální, sociální, duchovní a církevní“.

Vidíte a rázem chápeme vše. Z mnoha slov i celé věty mívá totiž nejsilnější programový význam důraz na poslední slovo, které zůstává podvědomě ukotveno v našich myslích a spojuje všechna předchozí dříve vyřčená (viz. NLP – neurolingvistické programování a dnešní moderní pojetí koncepce sugestivního marketngu).

Papež jinými slovy nepřímo prohlašuje: „Vraťte se mi – já jsem cesta k Bohu a potřebujete mne“.

 

Dobrá, proč ne? Na druhou stranu proč vlastně a proč vůbec?

Víra samotných věřících právě ve zmiňované sociální, morální, duchovní i církevní hodnoty, byla za poslední dobu velice tvrdě zkoušena a všemožnými skandály uvnitř církve samotné natolik otřesena, že lidé skutečně pochybují, čemu a zejména komu a proč by vlastně měli věřit.

Jejich víra je zároveň otřesena posledním vývojem událostí, který se děje a který nás jen utvrzuje ve zjištění, že se papež snaží dostat k věřícím co nejtěsněji a doslova za každou cenu. Ještě nedávno - květen tohoto roku - například proti používání kondomů tvrdě zbrojil a byl proto kreativními výrobci umísťován na jejich obaly (detaily zde), aby dne 21.11.2010 - tedy za několik měsíců - svou víru po prokázaných interních skandálech uvnitř církve tak trochu poopravil a jejich užívání připustil (detaily zde). 

 

V co vlastně věříme?

Věříme v Boha nebo v jeho zástupce – v tomto případě papeži a dalším nepříliš mediálně známým představitelům jeho církve?

Věříme v učitele nebo v to, co se sami chceme naučit a on nám k tomuto cíli  pomáhá? Věříme v pekaře nebo v chuť a vůni jeho chleba? (určitě tím však neříkám: nebýt jim na cestě poznání vděční - naopak!)nebe-22328.jpg

Věříme prostředku nebo konečnému cíli? Věříme velbloudům v karavaně, jdoucí k moři nebo vlnám chladivého příboje, který objímá naše znavená chodidla?

Jistě, nelze to zcela a absolutně oddělit, ale pokud věříme v cíl, prostředek je zcela logicky okamžitě až návazný – řekněme druhotný – je to sice dlouhá karavana k moři, ale je to v podstatě „jen“ pouhý prostředek k jeho dosažení. (logika příčiny a prostředku, důsledku a cíle)

 

Jde to snad jinak?

Jsem pevně přesvědčen o tom, že na to jdeme jako lidstvo naprosto špatně. Co kdybychom to celé tak trochu otočili?

Nejprve hledejme své já a věřme sami sobě, že dokážeme-li realizovat tuto etapu našeho vývoje, dokážeme nalézt i Boha, to je absolutní základ. Pak tedy ovšem všichni hledáme úplně opačnou cestou - hned vysvětlím.

Ochutnáme-li při výběru chléb, rozhodujeme se nikoliv podle úsměvu, zkušeností, věku, výšky postavy či prodejních dovedností samotného pekaře, ale vybíráme naopak nepřímo pekaře podle chuti jeho díla. Obraz nevybíráme též podle toho, zda jej vytvořil autor zvučného jména, ale prostě proto, že na nás jeho dílo napřímo promlouvá – skrze naše Srdce. (teprve pak jsme šokováni cenou - to byl vtip)

Nehledejme jakékoliv duchovní vůdce či řekněme zástupce „Boha“ podle jejich působení, vzhledu, chování, referencí, počtu příznivců, skupinového či masového názoru, ale podle toho, co nám na naší vlastní cestě jejich pochopení umožní odhalit.

Nepatříme a nikdy jsme nepatřili žádnému z nich, stejně jako oni nikdy nepatřili a nebudou patřit nám, protože jsme všichni vzešli z jediné Jednoty a proto jsme byli a budeme odjakživa spolu. (Sám jsem měl možnost zažít několik smutných případů, kdy mistr své žáky svým působením doslova brzdil…)

V tomto článku (setkáni s hvezdami) je uvedeno, jakými způsoby lze rozdílně cíle dosáhnout a je na nás samých, jakou cestu, směr a rychlost si zvolíme.

Každý totiž máme jinou rychlost chůze i jinou velikost kroku. Někteří cestu prostě nikdy hledat nebudou, jiní si svou cestu teprve plánují a postupně mapují, další jsou na ní a ostatní jsou již v jejím cíli.

 

Až se dostaneme do takového stupně poznání, že zjistíme, že žádné vůdce a pomocníky na naší cestě NEPOTŘEBUJEME, protože nemyslíme, nevěříme, ale sami bezpečně VÍME, co se skrývá pod pojmem Láska, Božství, Svoboda, Kosmos a Universum, objevíme svou vnitřní spokojenost a pokorně soucitný klid, který doplňuje jen milý vnitřní úsměv. Více není třeba, vše je v něm již obsaženo.

 

Nenechme se do budoucna již nikdy nikam manipulovat, ani nikým jakkoliv ovlivňovat. Máme to nejcennější k tomu, abychom vše zvládli i bez toho – máme citlivá srdce a bystrý mozek (více o skrytých funkcích našeho srdce v tomto odkazu).

Duchovní cesta a náš rozvoj rozhodně není otázkou platby poplatků, vyplnění registračních dotazníků, poskytnutí jakýchkoliv osobních údajů, přemisťování seprasatko---pokladnice.jpg na druhý konec světa, pravidelných setkávání, obřadného uctívání model, pálení esenciálních tyčinek, nošení ražených prstenů, sezení v nezvyklých polohách, odříkávání manter či modliteb v latině zpaměti, ani vystavování se před davy obdivovatelů v nápadně bohatých hábytech a rukama prosebně sepjatýma k nebesům.

Duchovní cesta k cíli je naopak skromná, vnitřní, tichá, nepříliš široká, není v žádném případě vyšlapaná davy poutníků před námi, pokud je skutečná a upřímná, není v podstatě žádná, ale je zcela a výhradně naše osobní – proto jednotná a všem společná.

Pokud ji chceme opravdu hledat a na konci nalézt náš cíl, musíme se ptát, hledat, chybovat, ztrácet i nalézat, abychom pochopili, že se nemusíme v neděli chovat jinak jen proto, že přes týden uděláme neúmyslně chyby, že si nemusíme na nic hrát, abychom vyhověli něčím požadavkům a představám, že nemusíme nosit jakoukoliv věc na sobě či tetované značení naší příslušnosti na našem těle nebo nalepené samolepky na vozidlech, abychom na sebe upozornili, že my jsme jiní, jdoucí správnou cestou a proto nejspíše ti vyvolení…

 

Několik úvah závěrem

Ten, kdo Boha nehledá, protože žije v Bohu a s Bohem den po dni, nemusí nikam chodit, protože je sám jeho pevným chrámem.

Kdo vnímá a cítí Láskou bez ohledu na sebe sama a jedná v souladu s ní, nemá důvod o svých činech pochybovat.

Kdo žije v souladu se svými nejčistšími pohnutkami, které uvádí do reálného života, je nekonečně šťastný.

Kdo je šťasten, může nenápadně a samozřejmě zcela nezištně nabídnout pomoc a o svou radost se chtít nenásilně podělit. Dává sám sebe a ničeho nazpět nežádá.

Kdo dává, získává, kdo získává, měl by dávat. (viz například zde)

Kdo jen bere a nedává, nic hodnotného proto zpět ani nezískává.

Kdo chce opravdu dávat, měl by dávat sám sebe. Vše ostatní jsou jen hmotné věci, které shromažďujeme z pohnutek hlubokého vnitřního strachu. (viz například zde

 

Totéž zcela beze zbytku platí i o všech nejsilnějších náboženských směrech – neboť CO sami vlastní a co jim skutečně zůstává v rukou?

Stárnoucí chrámy, které je nutné opravovat, jejich pověst, která rozhodně castle.jpgnemusí být nejlepší, nesmyslné majetky tvořené odříkáním od úst samotných věřících.

Obrovské majetky, které si svým odchodem ze světa stejně žádný z věřících nikam nevezme a navíc – a to je nejsmutnější – záměrně regulované a omezené poznání Boha z jednoho jediného úhlu pohledu – toho jejich (myšleno jakýkoliv směr obecně).

 

Vše je ve své podstatě naprosto jednoduché. Kosmos kolem nás – zastoupený nejbližším Sluncem a matkou Zemí, též dával a stále ještě dává člověku naprosto nezištně vše, co má a člověk si díky nepochopení zcela sobecky plnými hrstmi bere.

Problém je v tom, že ne tolik toho člověk samotnému Kosmu dává z vděku nazpět. Proto se cítíme tak prázdní a hledáme další prázdnou víru v cokoliv (obvykle podepřenou striktní logikou či zaslepenou oddaností), jen abychom byli čímkoliv naplněni a cítili, že je to správné.

Pravé hodnoty v sobě však již dávno máme, jen jsme se nechávali jednotlivými Systémy myšlenkových proudů a víry uspávat více než dost – je to pro nás dokonce pohodlné – děláme poslušně jen to, co je nám řečeno a náš smysl pro vlastní odpovědnost? Tu má přeci někdo jiný – ten, kdo nám to říká. Kdepak, velká chyba, každý odpovídá ve svém životě sám za sebe a za své myšlenky a tím i činy.

Přišla doba se urychleně budit, času není skutečně nazbyt – naše matka Země nám to dává čím dál zřetelněji najevo. Budí se postupně totiž zcela sama bez našeho přičinění a prozatím trpělivě vyčkává na naše následování. Více v článku o pobouzení Země zde.

Pevně věřím, že jí nezklameme a všichni se setkáme nakonec tam, kam máme společným vývojem dojít bez ohledu na všechny směry, proudy i populární myšlenková hnutí…

 

Mnoho štěstí Aridan 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Přátelé, buďme i trošku konkrétní

(Jarin, 22. 11. 2010 14:06)

dokončení
Ještě k tomu pekaři a pečivu. Například tu byl před zhruba 2000 lety jeden pekař,který upekl nádherný vonící chléb. Bylo to proto, že ten přímo věděl jak péci, ten se to totiž jako jeden z mála neučil, byl přece jenom o nějaký stupínek výš a pekařem byl jaksi od přírody. Vybral si učně a přesně jim popsal, jak péci, ti pak své učně a tak to šlo dál a dál a je z toho nejmenovaný pekař, co nedávno navštívil Iberijský poloostrov. Postupem času si každý přidal do těsta nějakou příchuť, nové koření, chléb připekl/nedopekl a svoje úžasné zkušenosti předával dál. Promiňte mi, ale ten chléb je již dlouhou dobu nejedlý a nejsou bohužel k dispozici žádní pamětníci pekaři, kteří by upekli vše podle původního receptu, protože je již natolik pozměněn, že o pečení víme jen obecně a nemnoho. Předpokládám příchod dalšího pekaře, který nás naučí peci chleba podle původního receptu, i když už třeba nebudeme používat původní prostředky pro mletí mouky, michání a pečení, protože jsme se malinko vyvinuli s přístrojovým vybavením. Každý si musí v hlavě srovnat, jestli to co (staro)nová nauka přináší má hlavu a patu, jestli autor nekáže/nekázal vodu a nepije/nepil víno. V žádném případě si ale nenechme od těch pekařů nechutného pečiva radit, prokázali, že tomu nerozumí.
V závěru znovu zdůrazním cestu vývojem. Nejde o to, říkat někomu že je vývojově nižší. Jsme si rovni. Ale neočekávejme od prvňáka, že bude derivovat. Takže důležité je, že se chce učit a pak - to už je jeho volba - že si našel správného učitele, který ho učí základům matematiky, aby byl schopen spočítat jakýkoliv příklad, a nebyl odkázán na to, že výsledek je dopředu znám.
Přeji hodně štěstí ve výběru pekařského mistra a hlavně v pochopení zákonitostí procesů pečení.
jarin

Re: Přátelé, buďme i trošku konkrétní

(Dagmar, 22. 11. 2010 18:45)

Jarine,jste na dobré cestě a napsal jste to moc pěkně. Toho správného "pekaře" nosíme všichni v sobě,jen záleží na každém z nás kdy ho objeví.Mě to trvalo přesně 9 měsíců,kdy jsem usilovně hledala pravdu.Je pravda,že poznání věcí které se nyní dějí kolem nás,je otřesné-doslova.Proti tomu se lze bránit opravdu jen čistou láskou,která dokáže postavit kolem nás ochranný val.Vlastní zkušenost.Přála bych všem lidičkám nějaký čas bez práce aby se probudili a našli to co umožní žít v harmonii s lidmi,přírodou a se vším kolem nás. Ten pocit jsem poznala a nic na světě ho nedokáže nahradit.Přestože vím jaký CHAOS je kolem nás,dokážu se bránit díky intuici,která mě nezklamala.Řídím se podle svého srdce a to je ten nejlepší vůdce.Rozdávám lásku a pomáhám lidičkám kolem sebe s úsměvem a vrací se to ke mě zpět.To je ta správná cesta k sobě samému.Pomáhá hodně splynutí s přírodou a je to nepopsatelný pocit pokud se Vám to povede,dáte mě za pravdu.Držím všem palečky a najděte co nejdříve toho Vašeho "pekaře" lidičky......

Re: Přátelé, buďme i trošku konkrétní

(ChomeonMelchizedek, 6. 12. 2010 23:49)

Přátelé.A v tom to pečení nechutného chleba a jiného pečiva právě vězí. Pokud budete hledat nějakého pekaře, který vás to naučí, budete lepší a chutnější pečivo péct jen hodně, hodně těžko. Daleko rozumnější je stát se oním pekařem "tak nějak od přírody" a pak možná, ale spíše velmi pravděpodobně naleznete ten původní recept.JEDINÝ MISTR SOBĚ JSEM JÁ SÁM. Zapomeňte na vše, co vám je nuceno jako vaše dobro,včetně luxusního vzdělání, kde se dozvíte vše, krom toho, co skutečně potřebujete, osvoboďte se od chtění a nutnosti čehokoliv, buďte láskou a nekonkurencí, soucitem a pomocí a chleba bude zase vonět a chutnat skvěle.S láskou a vděčností.ChM

vesmir jako hologram

(ella, 23. 11. 2010 18:47)

Nahodou jsem na tyto stranky natrefila a musim rict,ze jsem si uz davno neco takoveho myslela,jenze o necem takovem se verejne neda mluvit,aniz byste byli degradovani na blba.Svet snu,nebo qarku,co je libo.Taky jsem se divala na videa Davida Cooperfelda,nejznamejsiho carodeje a magira na svete,ten prece dela vsechno pomoci hologramu,napr.jak se necha rozrezat pilovym kotoucem je oddelen od pasu dolu,to snad videlo hodne z vas a zadna krev?Jaky tam asi byl trik,paklize to nebyl hologram?Nebo lepsi rict on byl hologram,nebo jak se vam to jevi Aridane a ostatni prispevatele?

Re: vesmir jako hologram

(fohat, 24. 11. 2010 15:25)

mno,u nás v rodině jsme na to tlupa tří,která o tom diskutuje a jsme zajedno o šapito světa.....

trochu muziky

(fohat, 23. 11. 2010 16:53)

http://www.youtube.com/watch?v=TTfLDhGmxjk

proč jsme

(fohat, 22. 11. 2010 21:38)

my duchodci,jako malé děti?http://www.youtube.com/watch?v=Rk_sAHh9s08

toto a podobné

(fohat, 22. 11. 2010 21:29)

vyšlo v ČSFR v roce 1991 ještě na vinylu..http://www.youtube.com/watch?v=Xqb18bqNtEw

je všude a ve všem

(fohat, 22. 11. 2010 19:51)

http://www.youtube.com/watch?v=b8ri14rw32c

Re: je všude a ve všem

(Dagmar, 22. 11. 2010 20:50)

Díky za odkaz,kouzelné a opravdový ráj na zemi....

Přátelé, buďme i trošku konkrétní

(Jarin, 22. 11. 2010 14:02)

Je to dílko obsáhlé, ve známém stylu, jak píše Dagmar "Návrat pravého Aridana" :-)).
Přesto, že nezbožňuji žádného člověka na zemi, je řada lidí, kterých si velice vážím a myslím si, že svým dílem přispěli k tzv. "vyššímu poznání " člověka. Abych vyloučil podezření, že zde chci "kopat" za nějakou nauku, náboženství či víru, ponechávám si konkrétní jména pro sebe, asi to z dalšího nepřímo vyplyne. V souhlasu s mottem - nenechme sebou již manipulovat.
Papež Ratzinger se nás snaží ještě na poslední chvíli přitáhnout k církvi. Kdo chcete můžete se přimknout, já již jen jeho kroky zpovzdálí sleduji a výjimečně komentuji, je to podle mne ztráta času, něčeho pozitivního se od něj stěží dočkáme.
Narozdíl od autora si svůj křest nepamatuji, asi není čeho litovat. Tento akt podle mne ztratil naprosto svůj původní duchovní význam. Takže asi trochu zbytečný rituál ale kdo chce...
Ve chvíli, kdy se Aridan začíná pouštět tak trochu hlava nehlava do všech autorit, cituji:"Život nám byl dán nikoliv proto, abychom slepě poslouchali a zejména následovali něčí životní zkušenost (je to jeho či její osobní poznání tehdejší doby a vývoj je nezadržitelný)" začínám trošku bystřit, co z toho vzejde. Buď to může být varování před nekritickým přijímáním všeho na co narazím(s tím souhlasím) nebo něco jako bezbřehý duchovní anarchismus ( s tím nesouhlasím). V čem je problém:
Vždy bude každý na své ať již hmotné nebo duchovní cestě sledovat nějaké ideje, pravidla, zákony, které ho povedou. Např. dítěti, které nikdy nepočítalo, můžeme nakukat, že má 5, 7, 10 nebo 20 prstů na ruce. Nezná základy sčítání, může vám pouze věřit. Ve chvíli, kdy ho naučíte číselnou osu, základy počtů, je schopen si to spočítat sám a nemusí už nikomu věřit. pak mu vysvětlíme, že druhou ruku nemusí počítat znovu po jedné, ale že existuje něco jako násobení, které mu urychlí počítání. Je to sice stupidní příklad, ale ono to takto funguje i v duchovním poznávání - na "cestě". Nauč se základy a začni je poznávat a poté aplikovat. V rovnováze se daří všemu nejlépe, v tomto případě hovořím o rovnováze víry)přece jenom něčemu budu vždy věřit) a rozumu, kterým si logicky odvodím, že to čemu věřím zapadá do jakéhosi systému. Pak může tato rovnováha přejít až do celkového pochopení, prožití. Toto je již ale možné až po určité cestě, získaných zkušenostech. není tedy podle mého zdůrazněna návaznost, postup na cestě, vývoj bytosti od jednobuněčného organismu až po bytost těsně před spojením se vším. Jestliže v určitěm okamžiku vznikl vesmír z jednoty, v určitém okamžiku se zase spojí. Naše úroveň, smysly nejsou na takové úrovni, aby to vše chápaly, takže vývojová úroveň současného člověka nestačí na to splynutí, je to ještě pořádný kus cesty před námi a nemátl bych současného 3D človíčka tím, že za desítky, stovky nebo tisíce zrození spyne znovu s podstatou. Snaha vyvolat toto splynutí vede zcela jistě v některých naukách k nezdravému potlačení sebe, své individuality za účelem nějakého úžasného zážitku. Neříkám, že se čas od času toto uvědomění jednoty na cestě nedostaví, ale to není cíl!
pokračování

Láska ve všem kolem.....

(Dagmar, 22. 11. 2010 9:13)

Několik úvah závěrem....
Pravý Aridan se nám vrátil,:D láska a harmonie kterou dokážeme nezištně dávat je to pravé bohatství v nás.ČÍM více lidí to pochopí,tím se nám bude dařit lépe.A to na základě tzv kvantové fyziky. Člověk který má vše,není bohatý.Bohatý je ten,který nic nepotřebuje a dává to málo co má ze srdce a z láskou ostatním.To vše je skryto pod názvem BŮH.

víra a pravda

(Jarek, 22. 11. 2010 8:25)

Pravda je to,v co věříme.Naleznutím "boha" nic nekončí, všechno teprve začíná.Bůh je? není? je to jen víra.Mnoho napovídá,že není,protože ti kteří ho
nejvíc propagují se chovají přesně naopak jak se od slušných lidí očekává.Ve všech mýtech,bájích,pověstech to byli lidé a nebo jim podobné entity.Ale ve své podstatě to vůbec není důležité jestli je (jsou) nebo ne. Chovejme se slušně a můžeme to nazývat jak kdo chceme. Přeji příjemný týden.

britové to řešili

(fohat, 21. 11. 2010 19:58)

po svém http://www.youtube.com/watch?v=jNBNqUdqm1E

Víra versus náboženství

(Dagmar01, 21. 11. 2010 18:59)

Souhlasím s článkem, že člověk který zná a ví nepotřebuje žádné vedení, žádnou instituci, žádnou církev. Já sama jsem byla vychovávaná na Slovácku v prostředí katolickém, po studiu na VŠ jsem přešla k protestantismu a nyní již nepotřebuji žádnou církev, Boha vnímám všude mimo kamenné chrámy, daleko více v přírodě a v lidech kolem mne.... Posuzování lidí, zda chodí v neděli do kostela, zda chodí na přijímání apod. je zcela zcestné. Desatero se dá dodržovat i bez konkrétní příslušnosti k církvi.

jak by toto řešili

(fohat, 21. 11. 2010 18:08)

Poláci,Italové,Američané?http://www.youtube.com/watch?v=nyC9MKH1k98&feature=related

mapa Evropy

(fohat, 21. 11. 2010 18:00)

ukazovala na jednom grafu zabarvení jednotlivých zemí,čím tmavší červená,tím více víry v náboženství.Tmavočervené bylo Polsko a bílé Česko.Druhá mapa ukazovala zbarvení dle víry v univerzálního Ducha. Polsko bílé,Česko tmavočervené.Komentáře netřeba.....