Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nebojme se na chvilku NE-BÝT (meditace pěti živlů)

14. 8. 2011

 

Co jsme, kdo jsme a co nás tvoří?

 

V tuto chvíli máme v plném proudu období školních prázdnin, období zasloužených společných dovolených, dětských táborů, odpočinku s kolektivem muz-batoh.jpgči o samotě, doma či v přírodě, období velkého pohybu díky cestování, období zahraničních pobytů, krátké období naprostého odpoutání se od denního stereotypu.

Jednou větou máme možnost prožít a pochopit mnoho věcí ze zcela Jiného úhlu pohledu. Jak tuto výjimečnou příležitost využijeme, je jedině a pouze na nás samých.

Následující řádky nám proto mohou být skromným průvodcem, jak z těchto zkušeností co nejvíce získat na naší další životní cestě k Jednotě.

 

______________________________________

 

Období prázdnin a dovolených se nevyhnulo ani mě samému a jsem za to velice vděčný. Měl jsem dokonce možnost být skutečně hned u všech klíčových základů (prvopodstaty), které nám tak moc díky rychlosti našeho života unikají, že je ani neregistrujeme.

Nechci zde detailně hovořit o několika základních stavebních prvcích naší planety a všeho živého i neživého na ní, ale zastavit se zde na chvilku musím – jde skutečně o ZÁKLAD a ten je velmi důležitý.

Pokud je totiž základ našeho domu stabilní, celá jeho konstrukce může přežít téměř cokoliv…

 

Nejen dávní moudří mystikové východu objevili cosi, co nepochybně každý z nás má, jen to zcela jasně nevnímá, nevidí ani necítí, protože onomu klíčovému elementu nevěnujeme přílišnou pozornost.

O čem to vlastně hovoříme?

consciousness-blue-yellow-anima.jpgO našem samotném Vědomí. Je natolik samozřejmé, že jej celý život téměř ignorujeme, i když je to právě ono, které nám samým umožňuje vnímat.

Ano, během života nekonáme plno našich činností soustředěně a VĚDOMĚ, proto nám jejich podstata, smysl, význam i účel zcela uniká.

 

Jaký je rozdíl mezi vědomým a nevědomým konáním?

Obrovský.

Je to jako jízda vysokou rychlostí, ovšem se zavřenýma očima. Sice se velice rychle a dost často nebezpečně řítíme k cíli naší cesty, ale uniká nám krása z jízdy samotné, ten prožitek z toho, co je vše nádherného kolem nás, krása změny vzduchu v rozdílných oblastech, kterými projíždíme nebo vnímání změn a rozdílů jednotlivých scenérií či atmosfér konkrétních míst.

Chybí nám ono uvědomění si toho, co se s námi skutečně děje, resp. ochuzujeme se o prožitek toho, PROČ to vlastně děláme. Nyní mám na mysli veškeré sféry našeho ne-vědomého prožívání.

 

Obdobou může být případ vánočního období a dárků, kdy jako malé děti loudíme odpovědi od rodičů, zda již Ježíšek pod stromečkem byl či nebyl a co nám letos nového opět nadělí.

Těšíme se, doufáme, věříme, vědomě se snažíme čas co nejvíce urychlit,christmas-present.jpg abychom již ten krásný okamžik mohli prožít. Vidíme, jak je prožívání a naše víra velice důležitá součást nás samých a našeho pochopení v uvědomění? 

Více se o důležitém významu našeho prožívání a následné cestě ke štěstí dozvíme v tomto odkazu.

 

Pak ten okamžik nadejde, těšení je náhle pryč, cele se transformuje na to, po čem jsme tolik toužili, přichází okamžik získání a rozbalení darů.

Ovšem často zasloužená radost z něj - zejména u dnešních dětí - obvykle netrvá dlouho: „Jé a to tu mikinu neměli v jiné barvě...?“  A občas nás nepotěší ani samotné zhodnocení celých vánočních svátků slovy: „To zase letos teda byly Vánoce…“

Samotné těšení se a vědomý prožitek toho, že na konci je nějaký cíl, je nepochybně daleko silnější zážitek, než cíl samotný.

Moudrý mystik by mohl s jistotou říci: „Cesta je tím cílem, nikoliv cíl cesty samotné“ a je to svatá pravda.

Nežijeme pro to, že žijeme, ale JAK (a PROČ) žijeme.

Nedýcháme nebo nejíme pouze proto, abychom nezemřeli, ale proto, že si na table-setting.jpgjídle též chceme náležitě pochutnat a celý proces si chceme co nejvíce zpříjemnit, (proto jsou plody naší Země a její dary tak lahodné a vonné, proto ta doplňková krásná keramika a výzdoba kolem, tisícero způsobů stolování - symbolická potrava i pro naše oči, atd.).

Pokud bych tento příměr opět přirovnal k rychlé jízdě – je sice příjemné vědět, že jsme tam a tam byli rychle, možná jsme dojeli dokonce i první, ovšem co jsme poznali, zažili a pochopili během jízdy, je již často daleko slabším parametrem - přitom je to klíčové.

Proto nebojme se zapojit do života naše samotné Vědomí a tím vědomé prožívání všeho kolem.

 

Ale zpět k dobám dovolených a zmíněným (pěti) základním elementům.

Asi se mnou bude většina čtenářů souhlasit, že na naší planetě tvoří velmi důležitou složku voda, stejně jako kámen, tedy Země samotná, dále to bude oheň, následně vzduch a samozřejmě cosi, jako živoucí energie – tedy neuchopitelná duchovní sféra – duch – život – energie – láska – tvoření.

Všichni víme, že se jedná o skupinu základních živlů. Někdo by našel čtyři, jiný sedm, někdo by chtěl přidat ještě kov, ale držme se pro jednoduchost těchto pěti.

Mnoho z nás mělo, má či bude mít příležitost trávit část svého času během prázdnin přímo u vody či dokonce u moře, kde je možné (stejně jako kdekoliv jinde) velice silně a zejména vědomě prožívat působení všech pěti živlů na nás samotné najednou a tím pochopit jednou pro vždy podstatu našeho ne-bytí či spíše bytí v jediné Jednotě.

 

4-elementy.jpgPůjdu více do hloubky – předpoklady jsou takové, že život vznikl nejprve ve vodě – v moři, aby se rozšířil na souš, dobrá – proč ne. Moře však musí mít rovněž svá pravidla, takže pro něj musíme mít jasně jej ohraničující a obepínající souše a pevniny, jinými slovy pevnou Zemi.

 

 

Země

Země, po které chodíme, země, která nás rodí, aby nás celý život podpírala a nesla i s našimi domovy, země, která nás doslova drží na nohou, země, která nám zároveň jasně ukazuje obrovskou sílu gravitace celé naší planety a Matky.

Země je ta, z jejíchž zdrojů jsme vzešli, je to právě ona, se kterou jsme celý život spjati, jejíž dary přijímáme jako samozřejmé a jejíž zdroje jsou nám stále k dispozici – je to naše prapůvodní Matka.

Z pevných částic naší Země jsme postaveni nevýznamnou měrou (asi 30%) i my sami – v tuto chvíli záměrně pomíjím energetický pohled na vše kolem, který by nás dostal v myšlenkách o zcela prázdném prostoru a tachyonech úplně jinam.

 

 

Oheň

Reprezentovaný vně i uvnitř naší krásné planety.

Jak to?  Vně i uvnitř?

Snadné – Slunce je plné ohně, stejně jako naše milá planeta Země. Její teplota je k nám milosrdná pouze na určitých částech zemského povrchu, aby nám dovolila vůbec existovat. Bez její asistence a bez pátého elementu (života = lásky) by to nikdy nebylo možné.

Oheň našeho Slunce vnímáme například v podobě silných slunečních erupcí,sun-flare-new.jpg které na nás čas od času Slunce vyšle a bombarduje jimi naši planetu, a oheň Země vidíme velice jasně, když dojde k výronu lávy z nitra naší uvnitř stále horké planety.

Ještě snad někdo pochybuje, že jsme ohněm doslova obklopeni zvenčí i zevnitř našeho bytí?

Více o avizovaném solárním maximu a varování NASA pro 2011-2013 v tomto odkazu.

 

Vzduch

Plní nám od narození naše plíce, je to naše prostředí, ve kterém žijeme celý post-natální život, prostředí, které stejně jako naše Vědomí opět ani nevnímáme, jak je pro nás samozřejmé.  Jsme v něm doslova jako ryby v jejich o stupínek hustším prostředí – ve vodě.

Zkusme však obě prostředí jen na chvilku vyměnit a dojde ke katastrofě – zažíváme to střídavě každým rokem a povodně si vždy neomylně vyberou své oběti. O tom, co se děje se vzduchem samotným nemá cenu psát nic dalšího, než to, že se k němu chováme stejně jako k vodě.

 

Voda

O vodě bych chtěl napsat něco více v dalším článku, neb toto téma považuji za velmi důležité a životní „náhody“ mě přivedly k zajímavým informacím o ní samé i o její významné důležitosti.

Snad postačí, když uvedu, že voda pokrývá přes 70% povrchu naší planety, v našem těle tvoří rovněž zhruba 70% celkové hmotnosti a v mozku dokonce hned z celých 96%, takže spolu s námi čirou „náhodou“ velice těsně souvisí.

 

 

Energie – Duch – Láska

Duch je v podstatě „TO“, co nyní píše resp. „TO“, co nyní čte, hledá, nalézá a návazně chápe, prožívá a uvědomuje si. Jsme to my sami – naše Vědomí – jedním slovem to, co je v nás – Život.

Pokud by bylo všeho – tedy vody, ohně, země, vzduchu – a nebylo by Ducha, nebylo by z pohledu tvoření vlastně nic. Vše by bylo sice zcela stejné, ovšem beze smyslu a z našeho pohledu řekněme mrtvé.

Je to shodný příměr jako by dvě zcela identické osoby ležely vedle sebe – jedna z našeho pohledu živá, druhá nikoliv. Na první pohled zcela stejná těla, ovšem jedno má něco velmi malého, ale velice důležitého navíc – dar života, dar toku energií, dar toho, čeho si někteří vůbec neváží a za co by jiní naopak dali úplně vše, co mají…

Duch se stále vyvíjí a mění, stejně jako veškeré energie proudí.

Přikládám zajímavé video, kterým mě inspiroval jeden milý a věrný čtenář. Ze srdce mu tímto děkuji a zdravím. Na videu je krásně vidět, jak úžasné a originální jsou všechny změny:

   

 

Pojďme se ale ještě na chvilku vrátit zpět ke slunnému mořskému pobřeží – a zkusme na chvilku ne-být sami sebou.

 

Co tam můžeme asi tak zažít?

Palčivé vedro od Slunečních paprsků, sůl na kůži a prach v ústech, tisíce lidí kolem, dusno, smrad páchnoucí rybiny a tlejících řas na pobřeží, a na celém těle nepříjemné ulepené vlhko?

Někdo snad, ovšem můžeme tam rovněž VĚDOMĚ zažít („ztrátu i nalezení“) sebe sama, zažít působení a vliv všech pěti živlů najednou a pochopit, že zdaleka nejsme to, co si o sobě myslíme, že jsme či jednou budeme. Tím i šanci pochopit jaké hodnoty nyní sami žijeme a jaké hodnoty pro nás mohou mít do budoucna případně další smysl.

Pochopit, jak je potřeba se vnitřně zklidnit a usměrnit, porozumět všemu kolem a teprve pak zvážit své další krůčky po dokonalém prozření.

 

Aridanova meditace pěti živlů

Sedíme či ležíme vědomě a v klidu na pobřeží slunečné pláže, vnímáme svůj vlastní dech, je pravidelný a klidný – je to právě on – vzduch, který dovoluje Duchu života láskyplně proudit v našem těle.

Sedíme tak vědomě, že cítíme pevnou a shovívavou náruč naší matky Země pod sebou i všude kolem sebe. Je rovněž klidná a pomáhá nám držet se tam, kde je naše místo a kam v daném čase patříme.

consciousness-yellow.jpgNa svém těle jasně cítíme projevy živlu ohně, cítíme, jak nás Sluneční paprsky spalují a možná nás snad zcela vysuší na prach, pokud s nimi něco ihned neuděláme.

Proto vědomě vcházíme do jiného, dalšího živlu – do našeho původně mateřského prostředí, kde se naše tělo vyvíjelo celých devět měsíců. Vidíte?

Říkáme NAŠE tělo, nikoliv my sami, za chvilku uvidíme, proč je to tak důležité.

 

Voda je příjemně chladivá a dá ihned lekci živlu ohně, který vodě na chvíli ustupuje ve své vládě. Voda nás láskyplně objímá do posledního kousku našeho těla a milosrdně nás nadnáší nad hladinou – přestáváme vnímat vytrvalou sílu gravitace naší matky Země.

Nadechneme se, přivíráme oči a noříme se do tiché a rozvážné hlubiny vodního světa. Všude kolem ticho, klid a absolutní mír. Žádný spěch, vše se zpomaluje a uklidňuje, vše náhle plyne pomaleji. 

V dáli pod hladinou je skrze naše smysly slyšet pravidelný chod motoru rybářského člunu a zvuk řinčícího řetězu s kotvou na jeho konci. Slyšíme rovněž vlastní dech, jak pomalu vydechujeme bubliny dalšího živlu z našich plic – vzduchu.

Cítíme dokonce tlukot našeho vlastního srdce, které je klíčem ke všemu.

 

Je nám příjemně a lehce, jako bychom snad uměli v dokonale měkkém a vlhkém prostředí létat. Čas jen velmi pomalu plyne.

Dech se náhle začíná stále silněji hlásit o slovo, musíme proto nahoru, potřebujeme jej nasytit, musíme se nadechnout, krátký výlet do hlubin vodního ticha prozatím končí.

S vděkem naplníme plíce nad hladinou čerstvým vzduchem a vracíme se tak zpět do živlu, který jsme dočasně opustili – živel vody opět střídá živel vzduchu – jsme zachráněni, zbylo pro nás dost, abychom přežili.

Je nám úžasně, přijal nás, máme právo jej vdechovat a nic za to dokonce ani nepožaduje, jen náš upřímný vděk za Život samotný, který nám spolu s dalšími živly propůjčuje…

 

Vycházíme z vodního živlu na souš a pevnou půdu, jsme dokonale osvěženi, bdělí a probuzení. Víme o všem kolem a jsme si vědomi sebe sama – plně a absolutně.

Vnímáme křik racků nad námi, voňavé šumění tichých borovic i pravidelnépine-and-sand.jpg zvuky přelévajících se vln na pobřeží. S důvěrou uleháme na souš, do náručí živlu Země a jsme vděční za přijetí všemi živly najednou.

Cítíme na svém těle opět jasný dech živlu ohně a vnímáme, jak moc jsme závislí na živlu ducha, země, vzduchu i vody.

Jsme svým Vědomím natolik napojeni na jednotlivé živly kolem nás, že zcela zapomínáme na sebe sama, na své potíže, na svá trápení, na zbytečný Strach ze všeho kolem nás, jsme sami sebou a jsme jimi samotnými zároveň - jsme dokonalá Jednota.

 

Myšlenky se zastavují a my se konečně očistně "probouzíme".

Zjišťujeme, že snad již ani „nejsme“ – protože sami o sobě prostě neexistujeme.

Jsme „jen“ výsledkem či spíše projekcí všech živlů najednou, produktem úžasného průniku a skloubení pěti či Bůhví kolika živlů dohromady, které nás zcela tvoří a které nám umožňují být a již chápeme, jak moc je pro svou vlastní existenci potřebujeme.

Uvědomujeme si, že zdaleka nejsme to, co jsme si mysleli, že jsme - není žádné JÁ, MŮJ, MĚ, MOJE. Uvědomujeme si, že zdaleka není pravdou, že snad jednotlivé živly sami dokonce řídíme a ovládáme…

4-elementy.jpgČas i prostor mizí kamsi do nekonečna, my sami si uvědomujeme, že nejsme vlastně nic, než pouhý dočasný živoucí spojovací prvek všech těchto úžasných sil několika živlů v různě naladěných oktávách dohromady.

Jsme čisté Bytí, čistá živoucí existence beze všeho strachu a obav, bez otázek, bez žádosti, bez jakýchkoliv nadbytečných myšlenek, prostě a čistě JSME.

Mysl se zastavuje a vnímáme čistý a průzračný dar Života tím, že jsme hluboce poznali a prohlédli jednotlivé vlivy živlů kolem nás samých.

Jsme čistou a neposkvrněnou reflexí původního Božího plánu stvoření bez touhy vlastnit jakýkoliv z uvedených živlů, protože je máme dávno a stále k dispozici, bez touhy je účelově ovládat, bez touhy jejich sílu zneužívat a dokonce bez jakékoliv touhy ji použít proti komukoliv jinému z nás samých.

Proč vlastně, když jsme ve své podstatě všichni stejní, každý z nás je rovněž jejich produktem, jen o tom vnitřně možná tak jasně nevíme…

 

Jsme čisté Bytí. Jsme čistý Duch, který všechny elementy v sobě spojuje a dokonale je skrze Lásku Vesmíru v nás samých provazuje.

Jsme zcela volní a očištěni ode všech civilizačních „chorob“, ode všech „musíš to a to, měl bys…, je normální aby… , už máš na to věk, zklamala jsi mě, měli jsme o tobě jiné představy…, co z tebe nyní bude... “

Cítíme, že snad v tomto pohledu opravdu už ani nejsme, protože víme, že jsme dokonalou projekcí něčeho vyššího, jež nám umožňuje žít a chápat dar a úžasnost jedinečné existence všeho kolem obsaženého v několika málo základních symbolech…

Prostě a s pokorou Jsme, tam je naše štěstí a absolutní spokojenost – v našem Bytí s velkým „B“ a v nadčasovém pohledu. Co bude zítra – neuteče, co bylo včera – již uteklo, důležité je pro naše jasné Vědomí bytí pouze v TEĎ.

Kde byly, jsou a budou všechny velké peníze, majetky, upravená japonskágarden-kyushu-japan.jpg zahrádka, pomíjivý úspěch, prestiž, botulinové rty či silikonová ňadra, nekončící mamon nebo pocit moci a vlivu nad druhými?

Víc než čisté a neposkvrněné Bytí v Lásce Universa totiž skutečně ani není třeba – to jen naše společnost a Systém v nás tuto potřebu uměle a zcela záměrně vyvolává. Musí z něčeho žít a vše kolem jsou jeho nástroje, nikoliv naše.

My všichni jsme ve své podstatě Jiní – nepatříme mu, Systém si nás chce bezohledně ukrást a přisvojit, abychom mu sloužili. Chce nám Svobodu vzít, nikoliv udělit – tu totiž již dávno máme, jen nám ji nedovolí pro tisíce povinností a zažitých dogmat tak snadno nalézt - ona je přitom celou tu dobu s námi a čeká, až si jí všimneme...

Přestaňme být slepí a prázdnými cíli zaslepení. Skrze čistý a hluboký prožitek pouhých pěti prstů na jedné naší ruce, pouhých pěti živlů tvoření, je možné pochopit vrcholné poznání všeho bytí kolem a hluboké poznání sebe sama v náručí nekonečné a nepodmíněné Lásky tvoření…

Láska je klíčem ke všemu, je jí kolem nás v nezištné formě stále tak málo a proto je tolik vzácná. Její potřeba je však absolutně nezbytná a její hledání a význam bude teprve narůstat společně s naším pochopením a uvědoměním.

O tom, jak moc je Láska z našich životů vytlačována, jak je systematicky potlačována a čím je nahrazována, snad nikdo ani nepochybuje – stačí si otevřít jednotlivé televizní a jiné kanály.

Jak prosté, víme to přeci moc dobře již dávno.

Začínáme si nyní trochu vzpomínat…?

 

Mnoho štěstí Aridan

______________________________________

P.S.: O obrovském významu Lásky si povíme více v dalším článku, který bude mít název: Láska – primární esence života

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

troufam

(marek, 17. 8. 2011 1:55)

si rict,ze mnoho osob si netroufa se k tomuto clanku prilis moc se vyjadrit,jak uz 13 cty citat Aridana tomu naznacuje.Jak nahore tak i dole, znamy citat,ze smaragdovych desek Thovta z Atlantidy,ktery je tak napsan,ze clovek bezne inteligentni jej musi precist nekolikrat, aby alespon trochu pochopil podstatu,co tim mysli

Re: troufam

(wivo, 17. 8. 2011 12:32)

si rict,ze mhoha osobam je to jedno a nemaji tudiz potrebu se k tomuto vyjadrovat.

apropo docela by me zajimalo Marku jestli bys mohl zde uvest autora nejznamejsiho prekladu citatu jez uvadis a obor jakemu se venoval.. Vicero lidi by takovou informaci ve svem hledani uvitalo.

Slunicko v dusicce

Re: Re: troufam

(Marek, 17. 8. 2011 13:28)

Mily Wivo,predpokladam,ze sam dobre vis,ze autorem onoho citatu je Hermes Trismegistos,ktery se zabyval hlavne alchymii, astrologii,magii a vecneho hledani zahadneho (klice k pravde)? Slunicko sviti

Re: Re: Re: troufam

(wivo, 17. 8. 2011 13:34)

ja se neptal na autora textu, ale na autora prekladu. Takze prosim jeste jednou a lepe.


Hvezdicky v dusicce

Re: Re: Re: Re: troufam

(Marek, 17. 8. 2011 17:44)

No omlouvam se,ze jsem to poradne necet,ale asi by mne ani ve snu nenapadlo,ze myslis na prekladatele.Trochu zvlastni otazka a odpoved je,ze nevim presne.Dival jsem se sice na internet a Smaragdove desky z latiny do cestiny prekladal jisty p.Lasenica a taky jisty pan Kabelak.No ale rad se necham poucit. Tak at nam to slunicko sviti.

Re: Re: troufam

(marek, 17. 8. 2011 20:07)

ted mne napadlo jmeno Fulcanelli.

Re: Re: Re: troufam

(wivo, 18. 8. 2011 8:59)

Otázka na překladatele byla velmi pragmatická. Zatímco každý ví, že smaragdové desky sepsal Hermes třikrát veliký, tak málokdo ví, kdo udělal český překlad. Tím spíše lidi už vůbec neví, čím se autoři našeho překladu zabývali - byli to jen překladatelé nebo se snažili Hermově nauce porozumět? A existuje vůbec Hermova nauka dodnes?
Zjednodušeně řečeno, ani materialistický inteligent nepochopí slova na desce, jímž ihned napoprvé porozumí zasvěcenec Hermových věd. Moje otázka byla takto koncipovaná jen z toho důvodu, že jsem zvědav kolik si z 3782 přítomných lidí za týden opravdu vyhledá překladatele - a nejen to, dokonce si najde informace co byli zač nebo zda-li by se díky nim nedozvěděli něco více než jen všudypřítomné plky na internetu. Toto je pravá odpověď na otázku co nás v budoucnu čeká. Má 3782 lidí raději hovnem obalené zlato, nebo spíše pozlacené hovno?

המראה של הנשמה האלוהית היא היקום כולו

Re: Re: Re: Re: troufam

(jitka, 18. 8. 2011 12:08)

Dialog, Akce, Reakce. Nikdy si nekladu otázky !!!

Re: Re: Re: Re: troufam

(cd, 20. 8. 2011 1:55)

UZ jsem dlouho stranky necetl tentokrat bych se chtel vyjadrit.Neznam Viwa,ale cetl jsem dost jeho komentaru k ruznym tematum no muj dojem je,ze je to REJPAL, mozna ze si mysli ze kdysi sezral Salamounovo hovno a dnes musi rejpat do kazdeho.Jsi arogantni a nesnesitelny typ a mi je jiste,ze dostanu zitra od tebe do drni,bran se.

Re: Re: Re: Re: troufam

(Vlasta, 10. 2. 2013 6:17)

Občas zabrouzdám do starších diskutérií a dávám za pravdu,rejpalové nás nutí přemýšlet o nám nezvyklých věcech.Myslím,že dost čtu-celý život-a o překladatelých mě nenapadlo nic,než že překládají.Teď se to změnilo.VELKÉ DĚKUJI.

Aridanovi

(Magdalena, 27. 6. 2012 14:23)

Jsi zrnko písku v pouští oceanu , patříš k jednotě - vesmirného plánu .Svobodny duchem také milující, Boži myšlenka světem putující. Moc Ti přejí vytrvalost , svobodu ducha a spoustu Lásky.

Zajímavý článek

(Akkojan, 22. 10. 2011 10:25)

Wivo
Dobrý den, mám pár poznámek k Vašemu jinak podnětnému textu.
Píšete, že: „K tomu aby člověk dosáhl posunu ve svém vývoji je nutné aby se vyvíjel jako celek, je naprosto nezbytné porozumět jak svému vědomí tak i stejnou měrou svému podvědomí a zachovávat tak princip rovnováhy…“
Máte pravdu v tom, že tento stav je přirozený ve – řekněme – finálních stadiích duchovního či magického vývoje jedince. Pro začátek je jistě dobré čtenáře s tímto seznámit, ale rovnou klást takové požadavky jako podmínku duchovního pokroku těm, kteří se s možnostmi svého vývoje seznamují, je poněkud demotivující. Je to asi tak, kdybyste začínal s klavírní hrou a někdo by vám na pult předložil Bachův Temperák s tím, že to jsou v podstatě cvičení a chtěl po vás jejich přednes se vším všudy. Ano, zajisté to cvičení jsou, ale to už musí být člověk jaksi vzdělán. A teď si představte, že takový učitel by se před vámi exhiboval jednou skladbou za druhou, samá technika. Jak by to na vás při první hodině působilo? Byl-li byste ovšem vnímavý, (příp. znal-li byste některou skladbu odjinud) neušlo by vám, že tomu jaksi něco chybí. Srdce, neníliž pravda?
Dále píšete toto: „Nakolik můžeme ovlivnit rovnováhu mezi oběma světy abychom byli schopni vnímat oba zároveň? Rovnováhu bych osobně moc nenarušoval, ale to ovšem nevylučuje schopnost vnímat oba světy. Existují 2 způsoby jak toho dosáhnout. Balance a disbalance....“
Oba světy – připomínka Meyrinkovy Zelené tváře…:-)? Ovšem Meyrink sám v termínech balance a disbalance neuvažoval (i když jistě věděl, co mj. živlová nevyváženost do duševně-duchovní dispozice člověka přináší). Proč taky, když věděl, že bdělé vědomí je vším. Je to základ a daleko jednodušší. Tedy: daleko jednodušší.
Věřím, že jste se přepsal: „Mluvím-li o balanci, je to cesta těžká neboť se musí jednat o dokonalou rovnováhu jak mysli (vědomí i podvědomí)…“
Vědomí přeci není mysl. Vědomí je oživující esence hmotné ústrojnosti, a to bez přívlastku. Rozhodně není součástí mysli. Mysl vzniká až spojením vědomí se hmotou. Je to tak, jako byste napsal, že vajíčko sneslo slepici. Což sice možné je, ale pro nás (v námi zažité této realitě) přec jen těžko zkousnutelné:-).
Poslední poznámka se týká vlastně vyznění celého Vašeho článku s posledními větami: „Praktické návody jak proniknout do jiných realit a tedy širších souvislostí nejsou předmětem této reakce a nebudu je proto nyní rozebírat. Tedy opravdu jste přesvědčen o mém materiálním založení? :))
Znalost jógických či magických technik a jejich používání není zárukou duchovního pokroku. Mnohé síly, úkazy, donedávna považované za výsledek pouze magického studia, jsou dnes zcela běžné ve vojenských laboratořích, a to včetně průniků do jiných časoprostorových realit – známá věc (snad)..?
Analogicky s Vaším závěrem bychom měli být oprávněni k pochybám zařadit tyto organizace mezi materiálně založené…a… přiklonit se k jejich duchovní orientaci:-)?

Prosím o názor

(ZeD, 12. 9. 2011 16:16)

Díky za článek a všem za komentáře. Tak jak chápu vědomí, podvědomí a s tím spojený intelekt a inteligenci. Mám zmatek ve vnímání např. Wiva a Dagmar. Půjdemeli cestou vědomí a intelektu Wiva, nebo se necháme unést článkem a reakcí např. Dagmar01 (pro mě velmi krásné), kde je hranice je-li vůbec, na které si můžu říci ano Wivo má pravdu je důležité dívat se na věci z pohledu překladatele a snažit se zjistit pravdu za pomocí studia všeho, co mohlo pravdu ovlivnit (jedná se o náhled na třináctý citát článku). Anebo pokud mě článek a reakce Dagmar01 dostali do stavu kdy jsem začal sám vzpomínat na chvíle úplně obyčejného bytí naplněné klidem (velmi krásná zpětná rezonance, ještě jsem takovou necítil). Prosím o názor na myšlenku: pokud mi podvědomí říká, ano, vnímej, toto je dobré. Můžu ho poslechnout, nebo se radši pragmaticky zaměřit na zkoumání pravdy, zřejmě za svůj život nestihnu nastudovat vše co bude nutné. Jde mi o to, že doposud jsem se na podvědomí vždy spoléhal a pokud jsem do něj nepostil vědomí, nikdy neselhalo. Wivova pochybnost dává smysl, odpovídá teorii chaosu (výsledek je tedy více než pravděpodobný) a značně zpochybňuje další úsudek v mentální rovině. Nakolik můžeme tedy ovlivnit rovnováhu mezi oběma světy tak abychom byli schopni vnímat oba zároveň. Díky za odpověď. ZeD

Re: Prosím o názor

(wivo, 5. 10. 2011 10:16)

opožděně nicméně přece... Z tohoto příspěvku vyzařuje rovnováha! Není v něm nic osobního narozdíl od ostatních, je čistě věcný - a dle toho bude věcná i má odpověď. Moje zdejší jednání je čistě pragmatické a nemá s vnímáním nic společného a tím spíše ne s teorií chaosu, která je mimo jiné zcestná - přesněji je platná pouze v jisté úrovni o které nyní není řeč. Moje odpověď se tedy týká hmotného aspektu, který je naší součástí - nicméně mnozí lidé jej mají v sobě značně pokřivený. Každý se zde snaží obracet svou pozornost na klid v duši a vjemy, bohužel bez další analýzy. Já se nesnažím o nic jiného než těmto snílkům připomenout, že zde žijí z nějakého důvodu, že onu hmotu nemají vnímat jako svou přítěž, ale jako svou součást. K tomu aby člověk dosáhl posunu ve svém vývoji je nutné aby se vyvíjel jako celek, nebo pokud to převedu na rovinu vědomí, je naprosto nezbytné porozumět jak svému vědomí tak i stejnou měrou svému podvědomí a zachovávat tak princip rovnováhy. Není nic jednoduššího než se podívat na jiné příspěvky čtenářů a ověřit si, který z aspektů zde jaksi pokulhává. Nejde tedy o hledání pravdy, ale o to ukázat jak lze jít pravdě naproti pomocí vědomí. Podívám-li se do minulosti, tak nelze např. o alchymistech říci, že jednali pouze na základě svého podvědomí. To by s "velkým dílem" moc nesvedli. Proto je nezbytná analýza i syntéza. Moje jednání pouze poukazuje na tu analýzu - syntézu ať si provede každý sám a individuální výsledek tím pouze dokumentuje stupeň vývoje daného jedince. Nakolik můžeme ovlivnit rovnováhu mezi oběma světy abychom byli schopni vnímat oba zároveň? Rovnováhu bych osobně moc nenarušoval, ale to ovšem nevylučuje schopnost vnímat oba světy. Existují 2 způsoby jak toho dosáhnout. Balance a disbalance. Mluvím-li o balanci, je to cesta těžká neboť se musí jednat o dokonalou rovnováhu jak mysli (vědomí i podvědomí) tak i těla (živlové principy ponechám stranou). Cesta disbalance je mnohem snažší a proto ji lidé využívají mnohem častěji. Bohužel tato cesta si později vybírá svou daň v podobě narušení oné živlové rovnováhy. Taky považuju za nutné doplnit, že spousta lidí si vůbec neuvědomuje že jejich mysl je disbalanční a žijí v hlubokém omylu rovnováhy. Intelekt o němž také byla řeč je neopominutelnou součástí jednoho já, byť nyní dočasně rozděleného a jak je vidno značně opomíjeného. Tedy názor na myšlenku je takový: zásadní omyl spočívá v rozdělení svého já a upřednostňování pouze jedné z částí. Je dobré pracovat s podvědomím, ale zároveň je dobré výsledky analyzovat. Možná bude lepší uvést praktický příklad: Pomocí např. Silvovy metody lze diagnostikovat (a i léčit)různé neduhy. Metoda spočívá v projekci nemocného těla a hledání inkriminované části - za pomoci podvědomí (nechci nyní rozebírat interhemisférální frekvence) ovšem bez vědomí a analytické identifikace problému bychom toho posléze moc neučinili. Na tomto příkladu je zřejmé, že jedno bez druhého nám ukazuje pouze úzce vymezenou část reality. Praktické návody jak proniknout do jiných realit a tedy širších souvislostí nejsou předmětem této reakce a nebudu je proto nyní rozebírat. Tedy opravdu jste přesvědčen o mém materiálním založení? :))

Meditace v přírodě, poděkování Aridanovi + vzkaz pro p. Wivo

(Dagmar01, 21. 8. 2011 21:44)

Děkuji Aridane za krásný článek, letos jsem u moře zatím nebyla, ale čím jsem starší tím více si uvědomuji, že k meditaci nad pěti živli již moře dávno nepotřebuji. Víkend jsem strávila na chalupě na Vysočině a meditovala jsem celý víkend: v lese při sbírání hub, na lavečce na zahradě pozorující hrdličky na stromě, zapadající slunce u lesa, pozorováním místního rybníku a čvachtající se lidi v něm, atd. atd.
Milý pane Wivo, méně lidi posuzujte a více je milujte, je to víc než znát překladate Smaragdových desek, veřte mi, sama přednáším na filozofické fakultě a vážím si více přirozené inteligence, než té nastudované z knih...

Re: Meditace v přírodě, poděkování Aridanovi + vzkaz pro p. Wivo

(wivo, 22. 8. 2011 9:24)

Milá Dagmar,
co je mi do toho co děláte? Obtěžuju já snad někoho svým povoláním? Nevíte o mně ZBLA nic, Vaše souvětí toto pouze potvrzuje - apropo když přednášíte tak můžete místním přednést jak to teda s překladem Smaragdových desek je ne?

Opravdu si myslíte že je to jen o překladu? Pokud ano, tak se nedivím že je naše školství tam kde je - bohužel.
:-))))

Re: Re: Meditace v přírodě, poděkování Aridanovi + vzkaz pro p. Wivo

(Dagmar01, 22. 8. 2011 17:02)

Milý Wivo,

prominte že Vás tak obtěžuji, slibuji že vaše příspěvky budu napříště ignorovat, myslím že tyto stránky mají lidi názorově spíše spojovat, ne oddělovat....

Dagmar

OPRAVA

(MEC KRSHNA,REALIZACE PRAVE REALITY, 20. 8. 2011 12:33)

NEPURITANSKA REALITA:) .

GENIALNE JEDNODUCHA REALIZACE AVATARA EINSTEINA:)

(MEC KRSHNA,REALIZACE PRAVE REALITY, 20. 8. 2011 12:29)

DIKY,ZA KRASNOU MEDITACI,AVATARE ARIDANE:) .EINSTEIN,RIKA: NEJDRIV,ROZSIR SVOU LASKU,NA VSECHNY TVORY,TJ.MILUJ JE,MINIMALNE VEGETARIANSKY,TEDY: NEPOKRYTECKY. PAK STACI,CITIT...V SOBE,CELOU,VECNOU EXISTENCI A SEBE,V NI...JSI,JEDNO,S VECNOU EXISTENCI,SE VSIM CO KDY BYLO,JE A BUDE...PROZIVEJ TO A PROCITUJ... TO,JE REALIZACE PRAVE REALITY. TVOJE PROZRETELNOST,IMANUEL,PARSIFAL,JHVH,KRSHNA,MEC KRSTAHA,POSLEDNI SOUD,VSECHNO,CO CHCES...,N ÉŘE PURITANSKA REALITA,TY.

Pohlazení

(Jarka, 17. 8. 2011 15:20)

Díky za článek,Aridane.Nemám potřebu se k němu vyjadřovat více....je v něm řečeno vše,hladí tělo i duši.Všem přeji krásný den.