Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nebojme se na chvilku NE-BÝT (meditace pěti živlů)

14. 8. 2011

 

Co jsme, kdo jsme a co nás tvoří?

 

V tuto chvíli máme v plném proudu období školních prázdnin, období zasloužených společných dovolených, dětských táborů, odpočinku s kolektivem muz-batoh.jpgči o samotě, doma či v přírodě, období velkého pohybu díky cestování, období zahraničních pobytů, krátké období naprostého odpoutání se od denního stereotypu.

Jednou větou máme možnost prožít a pochopit mnoho věcí ze zcela Jiného úhlu pohledu. Jak tuto výjimečnou příležitost využijeme, je jedině a pouze na nás samých.

Následující řádky nám proto mohou být skromným průvodcem, jak z těchto zkušeností co nejvíce získat na naší další životní cestě k Jednotě.

 

______________________________________

 

Období prázdnin a dovolených se nevyhnulo ani mě samému a jsem za to velice vděčný. Měl jsem dokonce možnost být skutečně hned u všech klíčových základů (prvopodstaty), které nám tak moc díky rychlosti našeho života unikají, že je ani neregistrujeme.

Nechci zde detailně hovořit o několika základních stavebních prvcích naší planety a všeho živého i neživého na ní, ale zastavit se zde na chvilku musím – jde skutečně o ZÁKLAD a ten je velmi důležitý.

Pokud je totiž základ našeho domu stabilní, celá jeho konstrukce může přežít téměř cokoliv…

 

Nejen dávní moudří mystikové východu objevili cosi, co nepochybně každý z nás má, jen to zcela jasně nevnímá, nevidí ani necítí, protože onomu klíčovému elementu nevěnujeme přílišnou pozornost.

O čem to vlastně hovoříme?

consciousness-blue-yellow-anima.jpgO našem samotném Vědomí. Je natolik samozřejmé, že jej celý život téměř ignorujeme, i když je to právě ono, které nám samým umožňuje vnímat.

Ano, během života nekonáme plno našich činností soustředěně a VĚDOMĚ, proto nám jejich podstata, smysl, význam i účel zcela uniká.

 

Jaký je rozdíl mezi vědomým a nevědomým konáním?

Obrovský.

Je to jako jízda vysokou rychlostí, ovšem se zavřenýma očima. Sice se velice rychle a dost často nebezpečně řítíme k cíli naší cesty, ale uniká nám krása z jízdy samotné, ten prožitek z toho, co je vše nádherného kolem nás, krása změny vzduchu v rozdílných oblastech, kterými projíždíme nebo vnímání změn a rozdílů jednotlivých scenérií či atmosfér konkrétních míst.

Chybí nám ono uvědomění si toho, co se s námi skutečně děje, resp. ochuzujeme se o prožitek toho, PROČ to vlastně děláme. Nyní mám na mysli veškeré sféry našeho ne-vědomého prožívání.

 

Obdobou může být případ vánočního období a dárků, kdy jako malé děti loudíme odpovědi od rodičů, zda již Ježíšek pod stromečkem byl či nebyl a co nám letos nového opět nadělí.

Těšíme se, doufáme, věříme, vědomě se snažíme čas co nejvíce urychlit,christmas-present.jpg abychom již ten krásný okamžik mohli prožít. Vidíme, jak je prožívání a naše víra velice důležitá součást nás samých a našeho pochopení v uvědomění? 

Více se o důležitém významu našeho prožívání a následné cestě ke štěstí dozvíme v tomto odkazu.

 

Pak ten okamžik nadejde, těšení je náhle pryč, cele se transformuje na to, po čem jsme tolik toužili, přichází okamžik získání a rozbalení darů.

Ovšem často zasloužená radost z něj - zejména u dnešních dětí - obvykle netrvá dlouho: „Jé a to tu mikinu neměli v jiné barvě...?“  A občas nás nepotěší ani samotné zhodnocení celých vánočních svátků slovy: „To zase letos teda byly Vánoce…“

Samotné těšení se a vědomý prožitek toho, že na konci je nějaký cíl, je nepochybně daleko silnější zážitek, než cíl samotný.

Moudrý mystik by mohl s jistotou říci: „Cesta je tím cílem, nikoliv cíl cesty samotné“ a je to svatá pravda.

Nežijeme pro to, že žijeme, ale JAK (a PROČ) žijeme.

Nedýcháme nebo nejíme pouze proto, abychom nezemřeli, ale proto, že si na table-setting.jpgjídle též chceme náležitě pochutnat a celý proces si chceme co nejvíce zpříjemnit, (proto jsou plody naší Země a její dary tak lahodné a vonné, proto ta doplňková krásná keramika a výzdoba kolem, tisícero způsobů stolování - symbolická potrava i pro naše oči, atd.).

Pokud bych tento příměr opět přirovnal k rychlé jízdě – je sice příjemné vědět, že jsme tam a tam byli rychle, možná jsme dojeli dokonce i první, ovšem co jsme poznali, zažili a pochopili během jízdy, je již často daleko slabším parametrem - přitom je to klíčové.

Proto nebojme se zapojit do života naše samotné Vědomí a tím vědomé prožívání všeho kolem.

 

Ale zpět k dobám dovolených a zmíněným (pěti) základním elementům.

Asi se mnou bude většina čtenářů souhlasit, že na naší planetě tvoří velmi důležitou složku voda, stejně jako kámen, tedy Země samotná, dále to bude oheň, následně vzduch a samozřejmě cosi, jako živoucí energie – tedy neuchopitelná duchovní sféra – duch – život – energie – láska – tvoření.

Všichni víme, že se jedná o skupinu základních živlů. Někdo by našel čtyři, jiný sedm, někdo by chtěl přidat ještě kov, ale držme se pro jednoduchost těchto pěti.

Mnoho z nás mělo, má či bude mít příležitost trávit část svého času během prázdnin přímo u vody či dokonce u moře, kde je možné (stejně jako kdekoliv jinde) velice silně a zejména vědomě prožívat působení všech pěti živlů na nás samotné najednou a tím pochopit jednou pro vždy podstatu našeho ne-bytí či spíše bytí v jediné Jednotě.

 

4-elementy.jpgPůjdu více do hloubky – předpoklady jsou takové, že život vznikl nejprve ve vodě – v moři, aby se rozšířil na souš, dobrá – proč ne. Moře však musí mít rovněž svá pravidla, takže pro něj musíme mít jasně jej ohraničující a obepínající souše a pevniny, jinými slovy pevnou Zemi.

 

 

Země

Země, po které chodíme, země, která nás rodí, aby nás celý život podpírala a nesla i s našimi domovy, země, která nás doslova drží na nohou, země, která nám zároveň jasně ukazuje obrovskou sílu gravitace celé naší planety a Matky.

Země je ta, z jejíchž zdrojů jsme vzešli, je to právě ona, se kterou jsme celý život spjati, jejíž dary přijímáme jako samozřejmé a jejíž zdroje jsou nám stále k dispozici – je to naše prapůvodní Matka.

Z pevných částic naší Země jsme postaveni nevýznamnou měrou (asi 30%) i my sami – v tuto chvíli záměrně pomíjím energetický pohled na vše kolem, který by nás dostal v myšlenkách o zcela prázdném prostoru a tachyonech úplně jinam.

 

 

Oheň

Reprezentovaný vně i uvnitř naší krásné planety.

Jak to?  Vně i uvnitř?

Snadné – Slunce je plné ohně, stejně jako naše milá planeta Země. Její teplota je k nám milosrdná pouze na určitých částech zemského povrchu, aby nám dovolila vůbec existovat. Bez její asistence a bez pátého elementu (života = lásky) by to nikdy nebylo možné.

Oheň našeho Slunce vnímáme například v podobě silných slunečních erupcí,sun-flare-new.jpg které na nás čas od času Slunce vyšle a bombarduje jimi naši planetu, a oheň Země vidíme velice jasně, když dojde k výronu lávy z nitra naší uvnitř stále horké planety.

Ještě snad někdo pochybuje, že jsme ohněm doslova obklopeni zvenčí i zevnitř našeho bytí?

Více o avizovaném solárním maximu a varování NASA pro 2011-2013 v tomto odkazu.

 

Vzduch

Plní nám od narození naše plíce, je to naše prostředí, ve kterém žijeme celý post-natální život, prostředí, které stejně jako naše Vědomí opět ani nevnímáme, jak je pro nás samozřejmé.  Jsme v něm doslova jako ryby v jejich o stupínek hustším prostředí – ve vodě.

Zkusme však obě prostředí jen na chvilku vyměnit a dojde ke katastrofě – zažíváme to střídavě každým rokem a povodně si vždy neomylně vyberou své oběti. O tom, co se děje se vzduchem samotným nemá cenu psát nic dalšího, než to, že se k němu chováme stejně jako k vodě.

 

Voda

O vodě bych chtěl napsat něco více v dalším článku, neb toto téma považuji za velmi důležité a životní „náhody“ mě přivedly k zajímavým informacím o ní samé i o její významné důležitosti.

Snad postačí, když uvedu, že voda pokrývá přes 70% povrchu naší planety, v našem těle tvoří rovněž zhruba 70% celkové hmotnosti a v mozku dokonce hned z celých 96%, takže spolu s námi čirou „náhodou“ velice těsně souvisí.

 

 

Energie – Duch – Láska

Duch je v podstatě „TO“, co nyní píše resp. „TO“, co nyní čte, hledá, nalézá a návazně chápe, prožívá a uvědomuje si. Jsme to my sami – naše Vědomí – jedním slovem to, co je v nás – Život.

Pokud by bylo všeho – tedy vody, ohně, země, vzduchu – a nebylo by Ducha, nebylo by z pohledu tvoření vlastně nic. Vše by bylo sice zcela stejné, ovšem beze smyslu a z našeho pohledu řekněme mrtvé.

Je to shodný příměr jako by dvě zcela identické osoby ležely vedle sebe – jedna z našeho pohledu živá, druhá nikoliv. Na první pohled zcela stejná těla, ovšem jedno má něco velmi malého, ale velice důležitého navíc – dar života, dar toku energií, dar toho, čeho si někteří vůbec neváží a za co by jiní naopak dali úplně vše, co mají…

Duch se stále vyvíjí a mění, stejně jako veškeré energie proudí.

Přikládám zajímavé video, kterým mě inspiroval jeden milý a věrný čtenář. Ze srdce mu tímto děkuji a zdravím. Na videu je krásně vidět, jak úžasné a originální jsou všechny změny:

   

 

Pojďme se ale ještě na chvilku vrátit zpět ke slunnému mořskému pobřeží – a zkusme na chvilku ne-být sami sebou.

 

Co tam můžeme asi tak zažít?

Palčivé vedro od Slunečních paprsků, sůl na kůži a prach v ústech, tisíce lidí kolem, dusno, smrad páchnoucí rybiny a tlejících řas na pobřeží, a na celém těle nepříjemné ulepené vlhko?

Někdo snad, ovšem můžeme tam rovněž VĚDOMĚ zažít („ztrátu i nalezení“) sebe sama, zažít působení a vliv všech pěti živlů najednou a pochopit, že zdaleka nejsme to, co si o sobě myslíme, že jsme či jednou budeme. Tím i šanci pochopit jaké hodnoty nyní sami žijeme a jaké hodnoty pro nás mohou mít do budoucna případně další smysl.

Pochopit, jak je potřeba se vnitřně zklidnit a usměrnit, porozumět všemu kolem a teprve pak zvážit své další krůčky po dokonalém prozření.

 

Aridanova meditace pěti živlů

Sedíme či ležíme vědomě a v klidu na pobřeží slunečné pláže, vnímáme svůj vlastní dech, je pravidelný a klidný – je to právě on – vzduch, který dovoluje Duchu života láskyplně proudit v našem těle.

Sedíme tak vědomě, že cítíme pevnou a shovívavou náruč naší matky Země pod sebou i všude kolem sebe. Je rovněž klidná a pomáhá nám držet se tam, kde je naše místo a kam v daném čase patříme.

consciousness-yellow.jpgNa svém těle jasně cítíme projevy živlu ohně, cítíme, jak nás Sluneční paprsky spalují a možná nás snad zcela vysuší na prach, pokud s nimi něco ihned neuděláme.

Proto vědomě vcházíme do jiného, dalšího živlu – do našeho původně mateřského prostředí, kde se naše tělo vyvíjelo celých devět měsíců. Vidíte?

Říkáme NAŠE tělo, nikoliv my sami, za chvilku uvidíme, proč je to tak důležité.

 

Voda je příjemně chladivá a dá ihned lekci živlu ohně, který vodě na chvíli ustupuje ve své vládě. Voda nás láskyplně objímá do posledního kousku našeho těla a milosrdně nás nadnáší nad hladinou – přestáváme vnímat vytrvalou sílu gravitace naší matky Země.

Nadechneme se, přivíráme oči a noříme se do tiché a rozvážné hlubiny vodního světa. Všude kolem ticho, klid a absolutní mír. Žádný spěch, vše se zpomaluje a uklidňuje, vše náhle plyne pomaleji. 

V dáli pod hladinou je skrze naše smysly slyšet pravidelný chod motoru rybářského člunu a zvuk řinčícího řetězu s kotvou na jeho konci. Slyšíme rovněž vlastní dech, jak pomalu vydechujeme bubliny dalšího živlu z našich plic – vzduchu.

Cítíme dokonce tlukot našeho vlastního srdce, které je klíčem ke všemu.

 

Je nám příjemně a lehce, jako bychom snad uměli v dokonale měkkém a vlhkém prostředí létat. Čas jen velmi pomalu plyne.

Dech se náhle začíná stále silněji hlásit o slovo, musíme proto nahoru, potřebujeme jej nasytit, musíme se nadechnout, krátký výlet do hlubin vodního ticha prozatím končí.

S vděkem naplníme plíce nad hladinou čerstvým vzduchem a vracíme se tak zpět do živlu, který jsme dočasně opustili – živel vody opět střídá živel vzduchu – jsme zachráněni, zbylo pro nás dost, abychom přežili.

Je nám úžasně, přijal nás, máme právo jej vdechovat a nic za to dokonce ani nepožaduje, jen náš upřímný vděk za Život samotný, který nám spolu s dalšími živly propůjčuje…

 

Vycházíme z vodního živlu na souš a pevnou půdu, jsme dokonale osvěženi, bdělí a probuzení. Víme o všem kolem a jsme si vědomi sebe sama – plně a absolutně.

Vnímáme křik racků nad námi, voňavé šumění tichých borovic i pravidelnépine-and-sand.jpg zvuky přelévajících se vln na pobřeží. S důvěrou uleháme na souš, do náručí živlu Země a jsme vděční za přijetí všemi živly najednou.

Cítíme na svém těle opět jasný dech živlu ohně a vnímáme, jak moc jsme závislí na živlu ducha, země, vzduchu i vody.

Jsme svým Vědomím natolik napojeni na jednotlivé živly kolem nás, že zcela zapomínáme na sebe sama, na své potíže, na svá trápení, na zbytečný Strach ze všeho kolem nás, jsme sami sebou a jsme jimi samotnými zároveň - jsme dokonalá Jednota.

 

Myšlenky se zastavují a my se konečně očistně "probouzíme".

Zjišťujeme, že snad již ani „nejsme“ – protože sami o sobě prostě neexistujeme.

Jsme „jen“ výsledkem či spíše projekcí všech živlů najednou, produktem úžasného průniku a skloubení pěti či Bůhví kolika živlů dohromady, které nás zcela tvoří a které nám umožňují být a již chápeme, jak moc je pro svou vlastní existenci potřebujeme.

Uvědomujeme si, že zdaleka nejsme to, co jsme si mysleli, že jsme - není žádné JÁ, MŮJ, MĚ, MOJE. Uvědomujeme si, že zdaleka není pravdou, že snad jednotlivé živly sami dokonce řídíme a ovládáme…

4-elementy.jpgČas i prostor mizí kamsi do nekonečna, my sami si uvědomujeme, že nejsme vlastně nic, než pouhý dočasný živoucí spojovací prvek všech těchto úžasných sil několika živlů v různě naladěných oktávách dohromady.

Jsme čisté Bytí, čistá živoucí existence beze všeho strachu a obav, bez otázek, bez žádosti, bez jakýchkoliv nadbytečných myšlenek, prostě a čistě JSME.

Mysl se zastavuje a vnímáme čistý a průzračný dar Života tím, že jsme hluboce poznali a prohlédli jednotlivé vlivy živlů kolem nás samých.

Jsme čistou a neposkvrněnou reflexí původního Božího plánu stvoření bez touhy vlastnit jakýkoliv z uvedených živlů, protože je máme dávno a stále k dispozici, bez touhy je účelově ovládat, bez touhy jejich sílu zneužívat a dokonce bez jakékoliv touhy ji použít proti komukoliv jinému z nás samých.

Proč vlastně, když jsme ve své podstatě všichni stejní, každý z nás je rovněž jejich produktem, jen o tom vnitřně možná tak jasně nevíme…

 

Jsme čisté Bytí. Jsme čistý Duch, který všechny elementy v sobě spojuje a dokonale je skrze Lásku Vesmíru v nás samých provazuje.

Jsme zcela volní a očištěni ode všech civilizačních „chorob“, ode všech „musíš to a to, měl bys…, je normální aby… , už máš na to věk, zklamala jsi mě, měli jsme o tobě jiné představy…, co z tebe nyní bude... “

Cítíme, že snad v tomto pohledu opravdu už ani nejsme, protože víme, že jsme dokonalou projekcí něčeho vyššího, jež nám umožňuje žít a chápat dar a úžasnost jedinečné existence všeho kolem obsaženého v několika málo základních symbolech…

Prostě a s pokorou Jsme, tam je naše štěstí a absolutní spokojenost – v našem Bytí s velkým „B“ a v nadčasovém pohledu. Co bude zítra – neuteče, co bylo včera – již uteklo, důležité je pro naše jasné Vědomí bytí pouze v TEĎ.

Kde byly, jsou a budou všechny velké peníze, majetky, upravená japonskágarden-kyushu-japan.jpg zahrádka, pomíjivý úspěch, prestiž, botulinové rty či silikonová ňadra, nekončící mamon nebo pocit moci a vlivu nad druhými?

Víc než čisté a neposkvrněné Bytí v Lásce Universa totiž skutečně ani není třeba – to jen naše společnost a Systém v nás tuto potřebu uměle a zcela záměrně vyvolává. Musí z něčeho žít a vše kolem jsou jeho nástroje, nikoliv naše.

My všichni jsme ve své podstatě Jiní – nepatříme mu, Systém si nás chce bezohledně ukrást a přisvojit, abychom mu sloužili. Chce nám Svobodu vzít, nikoliv udělit – tu totiž již dávno máme, jen nám ji nedovolí pro tisíce povinností a zažitých dogmat tak snadno nalézt - ona je přitom celou tu dobu s námi a čeká, až si jí všimneme...

Přestaňme být slepí a prázdnými cíli zaslepení. Skrze čistý a hluboký prožitek pouhých pěti prstů na jedné naší ruce, pouhých pěti živlů tvoření, je možné pochopit vrcholné poznání všeho bytí kolem a hluboké poznání sebe sama v náručí nekonečné a nepodmíněné Lásky tvoření…

Láska je klíčem ke všemu, je jí kolem nás v nezištné formě stále tak málo a proto je tolik vzácná. Její potřeba je však absolutně nezbytná a její hledání a význam bude teprve narůstat společně s naším pochopením a uvědoměním.

O tom, jak moc je Láska z našich životů vytlačována, jak je systematicky potlačována a čím je nahrazována, snad nikdo ani nepochybuje – stačí si otevřít jednotlivé televizní a jiné kanály.

Jak prosté, víme to přeci moc dobře již dávno.

Začínáme si nyní trochu vzpomínat…?

 

Mnoho štěstí Aridan

______________________________________

P.S.: O obrovském významu Lásky si povíme více v dalším článku, který bude mít název: Láska – primární esence života

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Voda,země, oheň, vzduch- Já...

(Nikol, 14. 8. 2011 20:05)

Děkuji Aridane , když jsem četla tvoje řádky na chvíli jsem se zastavila a koukla do minulého léta , kdy jsem jen tak tiše s hudbou v uších poslouchala šumění moře, hlas větru a paprsky , které mě hladily na těle.. V ten okamžik jsem měla pocit , že se v té nádheře rozplynu..Ucítila jsem jak moc jsem důležitá a dokonalá pro celek.. Pochopila jsem jak nádherné je vědět , že to vše kolem mne jsem já , že já tvořím tuhle nikdy nekončící nádheru....

Píse se ...

(jitka, 14. 8. 2011 16:40)

ze: "Atom se skládá z atomového jádra obsahujícího protony a neutrony a obalu obsahujícího elektrony." ... a v tomto prostoru kolem Jádra je uschována Bezpodmmínecná Láska Bozí.