Jdi na obsah Jdi na menu
 


Člověk a životní prostředí

10. 11. 2011

 

Člověk a životní prostředí

 

Odjakživa dvě spojené nádoby, které se dlouhou dobu snažily fungovat v určité symbióze, a dá se říci, že v jistých časech se mezi nimi kompromis našel.

Těžko ale říci, od kdy můžeme porovnávat člověka jako takového a jeho vliv na životní prostředí, vždyť on sám z tzv. „divočiny“ pochází a sám ji měl hodně dlouhou dobu jako útočiště či domov.

Jak tedy určit, co ho vedlo k opuštění do té doby přirozeného prostředí a hledání nových míst, lepších k obživě či žití?

 

 mountains.jpg

 

 

Člověk odjakživa toužil mít moc nade vším a ať už to je v našich zvířecích pudech anebo jenom naší obezřetností, přírodu prostě považujeme jako jedno z velkých nebezpečí a dobře víme, čeho je schopná ať už prostřednictvím přírodních zkáz anebo predátorů, kteří v ní žijí.

Na jednu stranu chápu lidi, kteří protestují proti kácení deštných pralesů anebo se snaží chránit zvířata před vyhynutím. Ale těžko říci, jak by se tvářili, kdyby je někdo uprostřed noci vysadil v amazonských pralesích anebo vpustil do výběhu mezi šelmy. V tu chvíli nám instinkty okamžitě zbystří a alarmují jednoznačně jediný pocit: „nebezpečí“. Proto se ptám: „Není to, co se děje celé generace, jen strach, který nás tlačí do boje proti přírodě?“

Dnes těžko hledat výše zmíněné pocity u lidí, kteří v tom vidí pouze business a les viděli akorát na obrázku. Ti se asi těžko rozhodují dle svých pocitů. Ale pokud bychom mluvili o lidech, kteří dennodenně v tomto nebezpečí žili nebo žijí, tak zjistíme, že u nich rozhoduje pocit strachu a nebezpečí.

Celé rozuzlení bych hledal tak před pár tisíci lety zpátky. Úvodní otázku bych formuloval asi takto: „Proč dříve, kdy takřka neexistovaly globální problémy lidstva, jaké známe dnes, se monarchové/vládcové vždy uchylovali k vytvoření jistého boha/božstva potažmo celé víry?“

Bylo to snad proto, aby odvrátili pozornost od opravdových problémů a své poddané svedli na cestu slepé oddanosti? I to je možné vysvětlení, jako je i to, že si nedokázali některé jevy vysvětlit (jak nám neustále naši učitelé dějepisu připomínají) a proto povolávali bohy přírody na pomoc.

Avšak podstata problému je v tomto boji mezi člověkem a přírodou. Člověk, jak jsem se již zmiňoval, chce mít absolutní moc nade vším a tak odjakživa přírodu stavěl proti sobě jako svého potenciálního nepřítele a bojoval proti němu, jak se dalo.

Drtivou většinu starých civilizací sužovala vždy jistým způsobem příroda, která mohla například představovat neúrodu, živelné katastrofy či útoky samotných zvířat (ne vždy jsme byli lovci) a na člověku bylo, aby se snažil bojovat, jak nejlépe mohl anebo se přizpůsobil nově vzniklým podmínkám.

Na začátku se svou „tlupou“ putoval za teplem stejně, jako od nás odlétají vlaštovky na zimu do teplých krajin, později si stavěl obydlí, která ho před přírodou ochránila natolik, že se mohl usadit. Samozřejmě není žádné místo na zemi, kde by příroda neměla „prodlouženou“ ruku a tak časem začínal poznávat, že pokud chce přežít, bude jí muset porazit anebo si ji získat na svoji stranu.

Člověk, v  té době ještě velmi zranitelný a neškodný, musel něco udělat, proti síle, která stála proti němu. A co dělat v době, kdy se tlupa počítala na desítky lidí, neměla žádné technologické nástroje a hlavní starostí bylo přežití rodu? Tak se zrodili první bohové za jediným účelem - lidskými či zvířecími oběťmi si získat přírodu na svojí stranu.

Dále už netřeba podrobně pokračovat.

Člověk neustále koukal na přírodu jako na svého protivníka a postupem času, kdy jeho síla rostla (ať už kvantitou populace nebo kvalitou nástrojů), její sílu z podvědomého strachu začal omezovat – počínaje velkými vypalováními pralesů na obdělávání půdy na počátcích našeho rodu přes středověké hony po nynější odstřely medvědů a lesních šelem.

Když se zamyslíme, co všechno mizí? Deštné pralesy - útočiště všech divokých zvířat, šelmy - věčné nebezpečí pro člověka, jsou rychlé, agresivní, medvědi – netřeba polemizovat o jejich síle, sloni – pro člověka v krátké vzdálenosti smrtelné setkání, ale i vodní živočichové jako paryby (žraloci) či krokodýli.

Jak je vidět, většinou se jedná o predátory prvního řádu, na vrcholu potravního řetězce a odjakživa nebezpečné pro člověka. Ten se snažil jejich sílu vždy nějak redukovat, ať už zabitím samotného zvířete anebo omezením jeho přirozeného prostředí. 

S určitostí můžeme říci, že od doby, kdy lidem nehrozilo bezprostřední nebezpečí ze strany přírody, snažili se na ní vydělat. Lovem nebezpečných zvířat, kterému by se za normálních okolností vyhnuli nebo těžbou surovin.

Protože co je nebezpečné a tím pádem pro ostatní těžko dosažitelné, je ceněné. Možná i proto jsme našli v kožešinách těchto zvířat zalíbení, jelikož nám připomínají doby, kdy jejich pokoření znamenalo pro člověka velké vítězství.

Určit období, kdy došlo k tomuto zlomu mezi silami přírody a člověkem, je velice těžké. Každá kultura nebo civilizace byla na jiném stupni vývoje a tohoto zlomu dosáhla v různý čas.

Za tento okamžik bych asi určil, kdy daná kultura přestala akutně řešit nebezpečí ze strany přírody a orientovala se na jiný problém/vývoj jako byla válka s jiným kmenem/kulturu/civilizací a nebo technický problém/vývoj/posun.

Dnes těžko říci, na které straně jsme. Sami se cítíme, jako bychom nad přírodou vyhráli. Dokážeme držet nebezpečná zvířata daleko od našich domovů, dokážeme předpovídat počasí na týdny dopředu, odolávat výkyvům počasí nebo prostě jednoduše poručit počasí, jak se dnes děje nejen v Číně nebo v Rusku.

Dá se tedy polemizovat, zda je člověk tím, kdo vyhrál, proto již dnes ve světě neřešíme problémy přežití a můžeme se soustředit na vývoj svých schopností a hodnot.

Je zde však jedno velké ALE.

Člověk přírodu ke svému životu potřebuje, ať už jen pro samotný fyzický život nebo jeho psychiku – přeci jen jsme z té „džungle“ kdysi vylezli. Avšak samotné vymírání živočichů se už dnes neděje pro naše přežití, ale dnes ho řídí lidé, kteří za tím vidí pouze business a bohužel ta rovnováha, která dříve byla na straně přírody, se dnes vážně naklání na stranu člověka.

Příroda bez člověka dokázala žít, otázkou však zůstává, jestli člověk dokáže žít bez přírody…

 

Sepsal Zaza

(grafika, design, editace Aridan)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Domov

(Jindra, 21. 11. 2011 8:33)

Ahoj Zazo staráme se o věci které nejsou až tak důležité jako zde zmíněná Příroda a člověk.Vyděl jsem film Home-domov dabovaný panem Svěrákem a vše tam krásně popsané.Mé hluboké díky za tvůj článek

Re: Domov

(Zaza, 23. 11. 2011 12:54)

Ahoj Jindro,

děkuji za komentář, souhlasím s Vámi, v brzké době se chystám na tuto problematiku sepsat další článek. Je opravdu až nevídáné, jak plno lidí žije jen v okrajových probléméch, které zaplňují jejich mysl a starají se tak o jejich (ne)vědomí, zatímco těch opravdových problémů společnosti potažmo lidstva či samotné existence člověka si nevšímají.

Re: Re: Domov

(Jindra, 23. 11. 2011 19:41)

Výborný dokument Duchovní molekula dokument o DMT velmi krásně popsané,že jsme jednota se vším.vřele doporučuji.Omlouvám se za tyknutí http://www.youtube.com/watch?v=i88rG54FGyU

Permakultura

(Patrik, 11. 11. 2011 4:44)

Nedávno jsem náhodou narazil na video na youtube které mne zcela uchvátilo. Šlo o to jak přežít ropnou krizi, která pomalu ale jistě začíná vystrkovat svoje drápky.

Permakultura používá přírodních mechanismů k tomu, aby nejenom uživila lidskou populaci (dnes se na výrobu 1 kalorie v potravinách spotřebuje zhruba 10 kalorií energie - většinou fosilních paliv). Používá tedy systémů a designových principů vedoucích k přiblížení se vizi uměle přetvořené krajiny, která napodobuje přirozené vztahy a vzorce, poskytuje dostatek potravy, vlákna a energie k pokrytí zdejších potřeb.

Musím za sebe říct, že po shlédnutí pár videí a následně dokumentů jsem zůstal jen s otevřenou pusou a uvědomil jsem si myšlenku, která mne zaujala: "Jaktože o tom zatím téměř nikdo neví?"

Uvedu ještě nějaké odkazy, zbytek už je na Vás :)

http://www.youtube.com/watch?v=AY4_0msPUEs
http://www.youtube.com/watch?v=hKdYCH7oZ98
http://www.youtube.com/watch?v=RhDoP4BOTAE

Mnoho štěstí!

Patrik


Re: Permakultura

(Aridan, 11. 11. 2011 16:50)

Patriku,
díky za odkazy, myslím, že téma začne být relativně brzo velice aktuální.
Aridan

Re: Re: Permakultura

(Patrik, 13. 11. 2011 18:11)

Není vůbec zač, sám s tím teprve začínám. Nicméně pokud využiji maximálně prostor který bych měl mít k dispozici na maximální produkci, potom bych měl mít do několika málo let možnost uživit kolem 100-130 lidí. Také doufám že polnohospodáři v okolí také přejdou na Permakulturu až uvidějí že to funguje. Mnoho štěstí!