Jdi na obsah Jdi na menu
 


Největší umění je ukázat slepému svět kolem

1. 3. 2011

...to vyžaduje obrovské úsilí, trpělivost, vytrvalost a Lásku...

...stojí to však za to...

healing_of_the_blind_man_jekel.jpg

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Co je největší

(Yarda, 10. 3. 2011 4:03)

Uvědomit si že žijeme v čase slepoty už tisíce let - jakési konspirace ega, chceme li? hledačů světla

Největší umění je také

(GinBaw, 2. 3. 2011 9:21)

prohlédnout všechny naše sebeklamy a zbavit se nevědomosti.

Re: Největší umění je také

(Elaine, 2. 3. 2011 21:53)

jak prohlédnu své sebeklamy a zbavím se nevědomosti?Napíše někdo někdy něco konkrétního,ne jen věty jak z kurzu o duchovnu?

Re: Re: Největší umění je také

(GinBaw, 3. 3. 2011 9:57)

Milá Elaine,

nejsem žádný mudrc ani učitel kurzu duchovna :), ale ještě když jsem studoval bojová umění, náš učitel, tedy i jeho žáci, měli a jistě dodnes mají takovou "mantru", cituji:
"Silou svého srdce slibuji, že prohlédnu všechny sebeklamy a zbavím se nevědomosti"

Co je to sebeklam snad vysvětlovat nemusím a nevědomost je doufám také jasná.

A zrovna včera mi kolega z práce k podobnému povídá: Albert Einstein v souvislosti podobné této kdysi řekl:
„Lidská hloupost je nekonečná stejně jako vesmír, nicméně u toho druhého si nejsem 100% jistý“ 

snad ti tento "návod" postačí a Aridan se snad nebude zlobit, když použiji odkaz na jeho článek kde se také dozvíš více. Více viz:

http://www.jinestranky.cz/clanky/doporuceni--vzdelavani--vyzvy/10-bodu-o-tom_-jak-poznat-pravdu-a-prijmout-nazor.html

i když, možná by nebylo špatné na podobné téma nějaký článek ještě napsat. Co ty na to Aridane?

Ať se všem daří a pěkný den všem
GinBaw

Re: Re: Re: Největší umění je také

(Elaine, 3. 3. 2011 12:29)

Milý GB,děkuji za odpověď.Článek ve Tvém odkazu znám,téměř všechno o čem se tam píše,jsem si prožila ve svém životě.Kdysi jsem měla období,které bych nikomu nepřála zažít.A právě tenkrát se začal měnit můj žebříček hodnot.Dnes už je dobře,ale pořád hodně lidí je na tom zle a ne vždy jejich vinou.
Já bych třeba věděla,co jim srozumitelně říci,aby se vzchopili,ale co bys řekl Ty,aby se člověk lépe vypořádal se svým životem a lépe se v něm orientoval?

Re: Re: Re: Re: Největší umění je také

(GinBaw, 3. 3. 2011 16:24)

Co říci lidem, aby se lépe vypořádali se svým životem a aby se v něm orientovali?

Víš drahá Elaine, to může být pěkně těžké a někdy nemožné a ze své zkušenosti vím, jak moc těžké to může být.
Nejprve uvedu případ extrémní:
Kdysi jsem chodil s jednou dívkou, který byla duševně nemocná. Prožil jsem s ní dobré i zlé po celé dva roky, dokud se nerozhodla svůj život ukončit. Ač jsem se snažil, miloval ji, navštěvoval v léčebně a všemožně se jí snažil pomáhat. Žel nedokázal jsem jí pomoci .
Pokud je člověk takto nemocný (bipolární afektivní poruchy jako paranoidní schyzofrenie či maniodepresivní psychoza) a léky mu nepomáhají, takový člověk trpí a nikdo mu nedokáže pomoci. Jak mu pomůžeme my vypořádat se svým životem?
Musím přiznat, že nevím a zřejmě není způsob jak jim pomoci a můžeme se snažit, ale snaha nakonec stejně vyjde vniveč. Můžeme jen sdílet jejich trápení a milovat je až dokonce a čekat na zázrak.

Pokud však člověk není v takovém stavu a je schopen racionálně uvažovat při zdravém rozumu, takovému člověku se dá poradit, ať se dostane do jakékoliv situace, ale v první řadě musí chtít on sám a nebo mu dobrá duše – „anděl“ či člověk musí pomoci. Ať už tím, že jej navede na cestu víry a sebepoznání nebo jen tím, že bude lidsky přikyvovat a připomene mu, že je spousta lidí, kteří jsou na tom stejně jako on nebo ještě hůře a pod.. (čili vždy rozmluvou). Osobně jsem raději za první variantu a hned uvedu proč. Vždy však závisí na situaci daného člověka a na stavu duše.

Co jim tedy srozumitelně říci aby se vzchopily? Copak existuje universální návod?

Dle mého názoru, lépe se vypořádat se svým životem znamená prvně pochopit sama sebe a stanovit si priority a to budiž i odpovědí na otázku jak se lépe orientovat ve svém životě.

Dokud nebudeme rozumět sami sobě těžko se budeme lépe vypořádávat se svým životem a orientovat se v něm. K pochopení sama sebe však vede dlouhá cesta, kterou je nejlépe začít vírou a poslouchat své vnitřní já.

Kdysi jsem slyšel v jednom filmu: „V Bibli se píše: Víra tvá tě zachránila.“

Pokračování

(Ginbaw, 3. 3. 2011 16:24)

Věří-li člověk v to, že jednou bude líp, že i na konci tmavého tunelu je světlo, že i v té nejčernější tmě existuje naděje, že dobro nemůže existovat bez zla apod.. je pak mnohem více silný i v těžkých časech. A vírou to dle mne vždy začíná. Všechny velké věci začínají těmi malými. A právě taková víra může být začátkem cesty sebepoznání a neuvěřitelných zážitků, která nám nakonec otevřou oči a povedou nás k lepšímu já a automaticky pak budeme vypořádáni se svým životem a budeme se v něm i lépe orientovat.

Na závěr uvedu příklad u sebe sama:
Když jsem nastoupil cestu bojových umění, nastoupil jsem i cestu sebepoznání, slíbil jsem že prohlédnu všechny sebeklamy atd. Vedli mne různí mistři, různé školy a různé názory a doktríny. Prohlédl jsem při zen-meditaci a měl pocit, že jsem na správné cestě. Pak přišla láska – to co jsem si vždy přál a za co se i modlil a já měl pocit, že se mi plní sny. Nebyl jsem křesťan či věřící, ale já si přál a modlil se a ono to „možná“ pomohlo. Nakonec přišlo zklamání a já sešel z cesty. Alkohol mi tehdy zatemnil mysl a já přestal věřit. Ztratil jsem cestu a víru a jednou v rozhořčení jsem nasedl do trolejbusu a cestoval. Měl jsem deprese a nedával na boha či vyšší inteligenci bo jak to nazvat i když jsem byl bezbožný. Tehdy jsem ve svých myšlenkách vyřkl 3 otázky směrovaný k oné „neexistující vyšší inteligenci či bohu či co to je“. První byla: „existuješ?“ a v tu chvíli vstala paní, která seděla o sedadlo přede mnou a řekla: „ANO“ a vystoupila z autobusu. Byl jsem překvapen a nevěřil vlastním uším. Druhá byla: „Pokud je to opravdu pravda a nezdá se mi to, prosím, potvrď mi že existuješ a že mne posloucháš“. V tu chvíli vstal muž, který seděl před onou ženou na sedadle a šel směrem ke mně. Podíval se na mne a řekl – „ANO“ a vystoupil. Následně jsem se v myšlenkách zeptal ještě na jednou otázku, kterou si již bohužel nepamatuji, ale opět vstala jedna osoba, tentokráte však nešla směrem ke mne, jen otočila hlavu, odpověděla mi a vystoupila jinými dveřmi.
Od této chvíle již nepochybuji. Byl jsem na cestě a stále jsem, tak jako všichni ostatní. Je třeba jen cestu najít a jít po ní.

Jak jsem kdysi kdesi četl – Pluj s proudem, ne proti proudu a vše bude tak jak má být.

Věř či nevěř. Myslím, že takové poznání potřebují všichni, kteří pochybují a pak postupně nalezou cestu, právě tak jako já.

Re: Pokračování

(Elaine, 3. 3. 2011 17:25)

ANO,souhlasím se vším,děkuji
a omlouvám se

Re: Re: Pokračování

(Aridan, 3. 3. 2011 19:33)

Milá Elaine,
myslím, že Ginbaw pochopí, když napíši, že se nemusíte vůbec omlouvat, protože v podstatě nemáte za co.

Každý z nás má právo na otázku i na svůj názor.
Ten si pak může tříbit, čistit a formovat během cesty životem a pod vlivem různých zkoušek a životních poznání - tím se učíme a má nás to někam dovézt...
Cest je nepřeberné množství a čím déle vzdorujeme, tím je naše cesta útrpnější.

Něco jsem kdysi umístil zde:
http://www.jinestranky.cz/clanky/doporuceni--vzdelavani--vyzvy/jak-pritahnout-pozitivni-energie.html

O tom píše milý Ginbaw velice krásně a správně. Moc za upřímná slova, která se zdají být stejně neuvěřitelná, jako pravdivá - děkuji. Myslím, že obdobné zkušenosti máme všichni - někteří si jen útržky hned nepropojí do jediné souvislé linky... :-)
Aridan

Re: Re: Re: Pokračování

(GinBaw, 4. 3. 2011 10:04)

@Aridane - dávám ti za pravdu a děkuji za tyto stránky. Přiznám se, nikdy předtím neměl touhu někam přispívat svými názory, tyto stránky jsou ale jiné, jako bych z nich cítil pozitivní energii - tak na mne působí.

@Elaine - omlouvat se opravdu nemusíš, to je život a jak kdysi jedná má spolužačka napsala na lavici, život je pes a my jsme jeho žrádlo.) s odstupem času je to však jinak.

V každém případě bych rád podotknul, že takových zážitků mám opravdu více a snad i díky tomu vím, že tu na tomto světě nejsem jen tak pro nic za nic, že si moji rodiče..., ale můj život tu má vyšší smysl i kdybych měl "jen" pomáhat lidem.
A dle mne existence každého člověka tady má "vyšší smyls". Cestu, příběh, který má naplnit.

Mějte se, smějte se a pomáhejte
GinBaw