Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nikdy nevíte, kdy koho potkáte

17. 10. 2010

Jak poznat, že potkáváme Boha?

 

Denně potkáváme desítky lidí. Někdo osobně dokonce stovky.

Někdo se s nimi potkává tváří v tvář, jiný na silnicích během husté dopravy, někdo v práci na různých provozech, pokladní za přepážkou v nákupních centrech, manažeři skrze své podřízené na všemožných poradách, vědci a odborníci se setkávají na kongresech, umělci na moses_with_tablets.jpgfestivalech, běžní smrtelníci se potkávají ve městech, atd J. Inu náš současný „běžný“ Svět.

V žádném z nás se nikdy dlouhodobě nezobrazuje pouze krystalicky čisté Zlo a Nenávist, aniž by nebyla zasažena alespoň malým přílivem lásky a soucitu přinejmenším k našim nejbližším či sobě sama.

Stejně tak se v nás běžně neobjevuje zcela čisté Světlo, Láska a bezpodmínečné sebeobětování, očištěné o jakýkoliv vliv našeho ega a záchranu přežití vlastní existence. Jsme většinou úžasným mixem jednoho i druhého. U někoho převládá dle momentální situace první složka, u jiného ta druhá, řekněme lepší.

Pokud bychom řekli, že v každém z nás je alespoň minimum takové veličiny, kterou můžeme odvážně nazvat Božstvím, či dokonce Bohem samotným, lze na základě tohoto předpokladu s vysokou určitostí říci, že celá naše lidská populace tvoří dohromady svou pozitivní stranou celého Boha, demonstrovaného do konkrétní lidské formy.

Stejným způsobem bychom mohli nadefinovat i stále zřetelnou stranu Temna, která nám zabraňuje vidět onu pozitivní stranu Světla.

 

Koho jsem to potkal a proč vlastně?

V jediný den jsem během jediné hodiny zažil zvláštní zkušenost, během níž jsem měl možnost potkat tři nezávislé osoby za sebou, přičemž scénář našeho setkání byl u všech případů velmi podobný:

Prvé setkání bylo u kulturní památky, kde při východu z historické budovy šikovně postávala nenápadná osůbka (žena) s plastovou krabičkou od másla v ruce s několika drobnými mincemi uvnitř a vždy právě odcházejícího člověka hlasitě pozdravila slovy „Na shledanou“ a významně přitom zachrastila mincemi. prag-chuch-tyn.jpg

Ten, který si smysl jejího počínání uvědomil a přišel si díky míře svého soucitu a finančním možnostem hloupě, se zastavil, udělal dva kroky zpět a do krabičky něco drobného přihodil.

Sám jsem byl v ten den poměrně zamyšlený a navíc jsem celkem spěchal, proto jsem na hlasitý pozdrav pouze odpověděl mechanickým pozdravem a skrytou výzvu související s chrastěním mincemi jsem si proto uvědomil až krok déle. Vnímal jsem přitom tuto osobu jako poměrně mladou a energeticky zcela zdravou.

 

Během deseti minut se stalo další zvláštní setkání – jiná osoba (opět žena) se tentokráte ptala na cestu, kterou jsem ji rád a ochotně sdělil i s možnými variacemi, přitom se mi zdálo, že cestu sama dost dobře zná a odpověď ji proto příliš ani nezajímala.

Na základě naší diskuse a společného pohledu do očí mi následně řekla to, co byla evidentně pravda a požadovala za tuto „informaci“ peníze. Na mou námitku, že již dostala na oplátku radu na cestu, prohlásila, že chce peníze na jídlo, protože má hlad.

Stáli jsme „náhodou“ přímo před bufetem, který nabízel rychlé občerstvení. Proto jsem logicky nabídl svou pomoc ve věci jídla, že si dám něco menšího rovněž, což osoba radikálně odmítla, protože chtěla peníze a s nevalným výrazem ve tváři proto odešla.

 

To jsem však netušil jaká lekce je ještě přede mnou…

Za několik dalších minut jsem se proto zastavil v blízké restauraci – na zahrádce – na rychlé jídlo – populární polední menu, které se dnes běžně za celkem rozumné peníze nabízí. Je to skutečně zvláštní, ale přišel ke mně člověk, kterého jsem si díky výrazným a hlubokým očím všiml již během homeless.jpgpříchodu – byl to tentokráte muž.

Přitočil se ke mně, byl z něj cítit alkohol a dožadoval se dvacetikoruny.

Řekl jsem mu, že mu peníze nedám, neboť si za ně bude chtít koupit další alkohol - a dostane se ve svém utrpení ještě dále. Tak mě tedy požádal alespoň o cigaretu. Namítl jsem, že jsem nekuřák a v tomto mu pomoci nemohu. Na což opáčil, že má hlad a že by mu moc pomohlo nějaké to jídlo.

Protože jsem měl vybráno menu s polévkou a pečivem, rád jsem mu jí i se třemi rohlíky v ošatce přenechal a po dohodě s obsluhou jsem mezitím snědl druhé jídlo a zaplatil.

Bude to znít neskutečně, ale díky další neuvěřitelné „náhodě“ jsem pod stolem nalezl již načatou krabičku cigaret, kterou tam ztratil či zanechal nejspíše strávník před námi. Pro sebe cigarety nepotřebuji, protože - jak jsem psal, jsem nekuřák. Předal jsem jí proto při odchodu oné osobě, která snědla část oběda a seděla u vedlejšího stolu. Dostala tedy najíst a dostala ještě ze dvou třetin plnou krabičku cigaret.

 

Jestlipak víte, jaká byla reakce po předání cigaret?

Onen člověk ve věku zhruba 45 let mi po tom všem položil jedinou otázku: „Hele a neměl bys přeci jen tu dvacku?“

 

Nejsem snad v jádru člověk zlý ani nepřející, ale uvědomil jsem si, jak se musí cítit ten, který sám a často ze svého dlouhodobě dává, který za to nic nazpět nechce, který za to nic ani neočekává a jediné co se mu dostává, je to, že obdarovaní příjemci chtějí stále víc a víc a víc…

V první fázi jsem prožil cosi jako překvapení – nečekal bych to, protože sám takový nevděčník nejsem, pak trochu vnitřní rozzlobenost – to bylo nejspíše podrážděné lidské ego, následně trochu zklamání a částečnou ztrátu víry v to, co by se dalo nazvat alespoň minimálním lidským vděkem. Na druhou stranu chápu, že takový člověk musí sám velmi bojovat, aby přežil, čemuž v jeho případě rozumím. 

Věřím tomu, že pokud někdy hluboce pochopíme existenci a cítění samotného Boha, pochopíme, jaké zklamání musí vůči nám rovněž sám cítit a to navíc po nekonečně věků a zmařených lidských životů.

 

Byla to lekce

Byla to má lekce a měl jsem určitě něco pochopit. Měl jsem nejspíše pochopit to, že každý máme vlastní míru odpovědnosti za své činy, za svá rozhodnutí, za svůj vývoj a za sebe sama.

Aniž bych hodnotil či soudil míru schopností dané osoby či míru vlastního zavinění, která danou osobu do této situace dovedla, je možné pomoci pouze v něčem a pouze částečně. Svůj problém si musí stejně vyřešit každý sám za sebe.help-hands2.jpg

Pomáhat lze mnoha způsoby, ale není možné pomáhat tam, kde to nemá účinek ani smysl, protože mě všichni tři a zejména onen poslední člověk žádal o pomoc, která mu nemá šanci jakkoliv pomoci od formy „závislosti“ na fungování Systému samotného - naopak.

Přemýšlejte - kdybych mu vyhověl, pomůže to skutečně jemu nebo jen Systému? Pomůže to jeho osobě samotné zbavit se závislosti na tom, co očekává a potřebuje - nebo to pomůže Systému, který nás chce naopak udržet tam, kde jsme nyní, ba naopak nás chce dostat ještě hlouběji do naší závislosti na jeho fungování a tím na něm samotném? Kdo bude mít z čeho profit a proč?

Ten člověk po mě chtěl něco, co by mu totiž dlouhodobě vůbec nepomohlo v jeho situaci, protože by si peníze okamžitě vyměnil za další sklenku rumu či vodky. Jen by je obratem odevzdal Systému a byl by zase tam, kde byl doposud - a ještě hůř.

Finanční obnos, který jsem mu již opravdu odmítl dát, jsem okomentoval tím, že dostal již slušně najíst (sám řekl, že měl po dlouhé době konečně teplé jídlo – hutná gulášová polévka a tři rohlíky) a k tomu krabičku cigaret a že by si toho měl vážit, protože se mu to nemusí další dlouhý rok stát ani jednou.

Evidentně to byla pravda, protože si to uvědomil a cítil jsem, jak se tam kdesi uvnitř nejspíše zastyděl a proto se zamumláním raději odešel pryč.

 

Pomoc má jasná pravidla

Byla to lekce Poznání, pro mě i pro něj, že i pomoc musí mít své meze a svá pravidla. Nechci pomáhat něčím, čemu sám nevěřím a co pro mě samotného nemá zvláštní hodnotu – peníze – v jejich případě jde o pouhý prostředek k pomoci. Navíc je evidentní, že to ani pomoc v jeho životní cestě není, jen se zabořuje ve své závislosti hlouběji a hlouběji...

Dříve jsem odesílal jisté finanční částky i odevzdával oblečení na pomoc během různých katastrof ve Světě i u nás, pomáhal ve výchově a vzdělání – adopci – na dálku dětem v Africe, ale člověk se časem zklame a pochopí, že finanční obnosy pomohly díky minimální kontrole obvykle jinému účelu, než pro který byly v dobré víře poskytnuty.

Proto je mé pevné rozhodnutí do budoucna pokračovat v pomáhání, ale již nikdy peněžitými dary. Peníze jsou lehce zneužitelné a jejich síla a moc se dá snadno manipulovat jednotlivci.

boy-africa.jpgTen, kdo jimi disponuje, dostává nad nimi do rukou moc naložit s nimi tak, jaký je on sám uvnitř a bohužel ne vždy v nás, lidech, probouzejí peníze při dostatečném množství, právě pozitivní pohnutky.

Kdo má peněz méně, paradoxně se dokáže chovat a dělit o jejich skrytou hodnotu lépe než ten, který jich má nadbytek.

Vrcholem jsou služebníci penězům a uctívači jejich moci, kteří jejich sílu konzervují izolací a uzavřením. Ti se pak velice diví, jak se jim jejich nejmilejší hodnoty před očima doslova vytrácejí a znehodnocují včetně vřelosti lidských srdcí…     

 

Pomoc nemusí být jen peněžitá

Pomoc nemusí být vždy finanční, může jít o hmotnou pomoc, stejně jako může jít o radu, může jít o inspiraci, může jít o nasměrování celé další životní cesty. Může jít o jakýsi symbolický strkanec v životě člověka, který ono postrčení prostě pro svůj další vývoj potřebuje. Může jít i o krátkou větu či odstavec nebo článek, stejně jako pouhý náznak toho, co může být správné.

K tomu jsme zde na Zemi, k tomu si máme vzájemně pomáhat, k tomu si máme předávat takové hodnoty, které se často ani nedají vyjádřit žádnými penězi či hmotnými požitky. Přitom mají takovou hodnotu, že jsou schopny změnit člověku doslova celý život a jeho vnímání. 

 

Nejsme pouze chodící pokladnice

To jen naše společnost či obecně Systém v nás vytváří dojem, že jsme ubohé chodící „kasičky“, lidské pokladnice, které mají hodnotu jen podle stavu na našem účtu a podle toho, kolik tedy mohou poskytnout. Jsme mnohem více... 

Ten, kdo má konto vyšší, je pro společnost logicky důležitější a je proto více opěvován. Často se takový člověk může nazvat jakkoliv –  proč ne třeba celebritou či důležitou postavou ministra, senátora, politika, prezidenta či obchodního, finančního či generálního ředitele. cash-box.jpg

Paradoxně však naše obvykle hmotně orientovaná a striktně finančně hodnocená společnost, používá v tak kritických situacích, jakými jsou neštěstí, povodně, katastrofy či pohromy, kdy si stát nedokáže pomoci, tak hluboké hodnoty, jakou je naopak lidský soucit a pomoc, z důvodů pohnutí lidských Srdcí.

Není to podlé a od Systému samotného celkem nechutné? Celý život vyznáváme barvu černou a když je nám najednou nejhůře, náhle vytahujeme vlajku bílou a národe - pomoz si sám?  Více zde: Utrpení jako prostředek sblížení lidí

 

Náš stát a my sami

Státu všichni bez výjimky po celý náš život odvádíme neskutečné finanční sumy pravidelně každý měsíc, společně se měří a vyhodnocuje nárůst HDP, přičemž doba splácení fiktivních částek dluhu nemá konce a věk odchodu do důchodu, se bude časem jen a pouze prodlužovat.

Platíme si sociální a zdravotní pojištění a všechny nesmyslné, zato povinné penzijní spoření či pojištění, hradíme poplatky a daně – někdy položky až třikrát za sebou zdaněné. Provoz státu je obecně drahý a stát potřebuje peníze na zdravotnictví, dopravu, obranu a pořádkové služby, atd… (Nyní se mi před očima objevila obrovská rotující nenasytná černá díra J)

Když se však objeví tak obvyklá věc, jakými jsou stále častější povodně, které mají bohužel stále katastrofičtější dopad na naše milé sousedy, stát jim poskytne okamžitou, zato symbolickou pomoc v nouzi ve výši 30 tisíc korun a samovolně se díky pohnutí lidí otevřou sbírky na povodně z řad běžných a chudých lidí, kteří se mohou stát obětí katastrof hned další týden.

Je to v pořádku?

Z lidského pohledu soucitu a pomoci svému bližnímu určitě, z pohledu Systému je to samozřejmě absolutně špatně. Vrcholem všeho je povinné zřízení povodňové daně, kterou budeme platit nejspíše všichni bez výjimky pravidelně ve výši 100 korun - lidé si tak opět pomáhají v podstatě sami a bez ohledu na námi stále více dotovaný Systém.

Více se o fungování systému se dozvíme zde: Svoboda jako daň Systému za luxus

 

Co bude v roce 2011 

Pro příští rok 2011, se dle aktuálních zpráv chystá obecné zdražování. Bude se zdražovat cena potravin postupným přesunem do vyšší daňové skupiny - z 10 na 17%, což zapříčiní likvidaci lokálních producentů masa, které se pak bude dovážet ze zahraničí (pro zvídavější připojuji odkaz na tím snadnější realizaci plánu Codex Alimentarius v tomto článku).

Je to dobře? Není, ale budeme to tiše akceptovat, jako obvykle. Nic nového.

Chystá se zvyšování zdravotnických poplatků v určitých případech ze 30 až na 200 či dokonce 400 korun, zdraží se léky obecně, bude díky neúrodě dražší pečivo a dále se díky masivnímu zavedení solárních elektráren v naší republice sníží příjem elektrickým gigantům. Ti logicky z důvodů zachování ročních výnosů zvýší cenu elektrické energie svým odběratelům. To bude mít za následek lavinový efekt zvyšování cen navazujících činností. 

Za samotnou energii se nejedná o vůbec zanedbatelnou částku, v diskusi je zvýšení hned o celých 13% a pro firmy dokonce 18%. Ročně to proto představuje pro obyčejnou domácnost něco přes 7.600,-Kč, což může být významná část celého jednoho měsíčního příjmu.

zasuvka.jpg

Není tedy na čase vyjít též do ulic a začít masově stávkovat, jako skupina negativními změnami zasažených běžných a řadových občanů, stejně jako dnes stávkují všichni státní úředníci, kterých se dosavadní změny již dotkly?

Dát tak najevo svůj nesouhlas tím, že se po dobu třeba jednoho dne nezajde vůbec k žádnému lékaři (kromě akutních případů), že se nekoupí jediná potravina, že se nezapne ani jeden elektrický spotřebič?

Dát o sobě prostě vědět, stejně jako o sobě dávají vědět jednotlivé skupiny? Proč své síly nespojit a nedat Systému najevo naší nespokojenost s tím, co nám ne-poskytuje? Jinými slovy mu ukázat, že on potřebuje nás... 

Dáváme mu svůj celý život to, co od nás tvrdě požaduje, bere si bezohledně celý náš život vše pro sebe a výsledek?  Náš běžný život běží jak splašený kůň, státní dluh nám všem závratně roste - a to i když si většina z nás od nikoho nikdy nic nepůjčila - nezávisle na jakékoliv z posledních vlád...

Systém potřebuje kvůli svým ziskům nás, stejně jako my bohužel potřebujeme to, co by mělo standardně patřit všem - zdroje. Zdroje  potravinové, zdroje surovinové, zdroje energetické či monetární.

Přitom se například již zmínění energetičtí giganti nikdy při vyhodnocení svých hospodářských výsledků a kalkulací zisků nedostali do minusu (červených čísel) a nikdy se nepřiblížili ani na dohled nule. Není proto žádný důvod stoupat s cenami o dalších 13-18% - nebo snad ano?

Ten zásadní důvod, který brání udržení zachování finančních podmínek nákladů na energie v rozsahu kalkulací tohoto roku, je evidentně naprosto špatný plán a koncepce masivního výkupu a následného prodeje elektrické energie především z nově budovaných polí elektro-voltaických článků.

Šlo evidentně o špatné a nepodložené rozhodnutí těch, kteří toto připustili a sám se za toto necítím jakkoliv odpovědný či dokonce vinen. Proto nevidím jediný důvod pomoci jim řešit jejich problémy a toto násilné zvyšování cen opět tiše akceptovat.

Tento akt kompenzací z našich soukromých zdrojů naopak považuji za neskutečnou opovážlivost a odsouzení hodný čin, který si zaslouží důkladné prošetření a zejména jasné zdůvodnění. Kdyby se toto stalo v zemích typu jižanského, berou tamní občané do ruky klacky a kameny a jdou existenci solárních panelů okamžitě řešit po svém, ve snaze vrátit cenu elektřiny tam, kde byla... 

Samozřejmě je na vině především smutná chamtivost těch, kteří mohou mít jednoduchým a legálním způsobem daleko více - jak prosté, stačí přeci oznámit, že se bude zdražovat a mít pod kontrolou pár správných razítek...

 

Pokud udělá chybu kdokoliv z nás, kdo nám ji vykompenzuje?

Pokud se rozhodneme nakoupit něco draze, a následně zjistíme, že na tom nevyděláváme tolik co před rokem, kdo nám bude kompenzovat ztrátu?

Jaká je míra naší Spravedlnosti a Svobody obecně, když za jasnou chybu druhých platíme vždy a pouze my sami?

Chtěli jsme přeci primárně pomoci ulevit přírodě od spalin, které generují ostatní elektrárny a výsledek? Celých 13% ceny pro běžné uživatele navíc.

Je tohle normální?

Těžko říci – objem spotřeby elektrické energie se o 13-18% nejspíše nezvýší, takže je v tom skutečně onen ubohý faktor nekončícího mamonu v kombinaci s vhodnou příležitostí...

 

Potřebujeme Systém nebo on potřebuje nás?

Potřebujeme takový Systém, kde si hradíme stejně většinu nákladů a zdravotních zákroků zcela sami, když si pomáháme jako prostí lidé mezi sebou nakonec zcela sami?

Když si musí všichni lidé sami pomáhat v těch nejobyčejnějších věcech, kde nás námi samými podporovaný a poslušně dotovaný Systém ponechává zcela na holičkách a vyhlásí nad celou situací raději „Stav nouze či ohrožení“ -  Tím jinými slovy dává ode všeho ruce pryč?

Komu to vše vlastně platíme a proč? Jen nenasytnému Systému a nikdy ne nám samým – nikdy ne sobě, ale jemu - nenasytné černé díře…

 

Lidská Srdce jsou tvořivé nástroje

Vzpomeňme na úžasnou sílu spojení lidských srdcí a národního soucitu při požáru Národního divadla, které bylo tak silné, že na vlastní náklady nechalo vzniknout divadlo nové. Motto spatřujeme v našem národním kulturním stánku a zní:  „Národ sobě“. narod-sobe.jpg

Kdo je však dnes vlastně myšlen pod pojmem „národ“ a kdo konkrétně je dnes obsažen ve slůvku „sobě“?  

Cítím tam dnes spíše za každou cenu špatně vládnoucí třídu s nutným pocitem moci a stále více chudnoucí poddané jako cíl…

Máme volby a nechci být špatným prorokem - změní se sice herci, ale hra bude hrána stále stejně. Změna nikdy nepřijde zvenčí, musí přijít vždy zevnitř nás samých a skrze naše myšlení a pochopení souvislostí.

Přemýšlejme o tom a neztrácejme naději. Již nyní se ukazuje, že nemá tento stav věcí dlouhého trvání. Inflace je nezadržitelná, programované otroctví ekonomického zadlužování se exponenciálně zvyšuje a nic než pád stávajícího Systému proto nemůžeme očekávat. 

 

Co nám zůstane?  

Lidé zůstanou stále lidmi, stejně jako chléb zůstane stále chlebem a k němu není potřeba nic víc, než šikovné ruce, voda, trochu dřeva a Slunce. A náš Systém...? Kde je mu konec...

Věřím, že tomuto poselství porozumíme správně a jeho význam podpoříme našimi vlastními činy pomoci, protože nikdy nevíme, kdy koho potkáme.

Může to být zrovna sám ztělesněný Bůh, který se v naší životní zkoušce objeví jednoho dne v různých formách - hned třikráte za sebou…

 

Mnoho štěstí Aridan

 

Komentáře

Přehled komentářů

zahajime protesty

(protesty, 4. 3. 2011 12:49)

budem tedy spolecne protestovat at si to konecne uvedomi

btw. Aridane

(jarin, 18. 10. 2010 13:20)

jak to děláš, že píšeš vždy o něčem, co nedávno řešil někdo ze čtenářů? Už i ty máš stroj na čtení myšlenek? Nebo opravdu platí, že není žádná hmota jenom vztahy?
No a pokud jsme naladěni na podobnou vibraci, pak zákonitě řešíme podobné vztahy. Tak ať je řešení každého to nejlepší v dané situaci, protože tak se vztahy zase trochu srovnají a budou více rovnovážné.

jsem též toho názoru,

(jarin, 18. 10. 2010 13:07)

že pomoc v určitých situacích znamená zhoršení pro příjemce. Asi to nebude 100% pravidlo, ale ve většině případů ten kdo pomoc opravdu potřebuje, tak o ni nežádá. Je mu totiž poskutnuta automaticky třeba v podobě "náhodného" setkání s někým, kdo tuto potřebu vycítí sám a pomůže.
Tak jako řada z nás, i já jsem tento problém minulý týden řešil několikrát na své cestě v zahraničí. Ve dveřích chrámu stála osůbka, přidržující dveře a zdravila každého příchozího i odchozího. Byl tam jen jeden vchod a zároveň i východ, tudíž každý musel 2x kolem projít kolem natažené ošatky s několika drobnými eury a centy. Váhal jsem, ale nakonec jsem viděl jen a pouze vychytralost dotyčné, která kalkulovala s tím, že budou procházet hlavně lidé zbožní a určitě něco odsypou.
Vnitřní pocit mne pak ujistil, že jsem udělal dobře, když jsem nepodlehl tomuto nátlaku.
Vždy bude záležet na konkrétní situaci, ale takové úskoky jsou hodně průhledné a nemá smysl se tím zpětně zaobírat, protože určitě existuje někdo, kdo pomoc opravdu potřebuje a tak ji může dostat.

Díky určené všem

(Aridan, 17. 10. 2010 21:56)

Přeji všem krásný nedělní večer,
jsem příjemně překvapen diskusí, která se zde rozpoutala.
Je úžasné sledovat harmonii a v zásadě názorový soulad a souznění, které na základě předloženého tématu v podstatě samovolně vzniká - sám na to nemohu nalézt ta správná a vhodná slova ve svém "adresáři".
Děkuji všem, kteří se cítí uvedenými myšlenkami osloveni a těšme se na další společné chvíle.
Mnoho štěstí Aridan

Re: Díky určené všem

(fohat, 17. 10. 2010 22:52)

malý problémek je v tom,že zejména noční meditační uvahy vedou k osvíceným zavěrum,které,když jsou například hozeny sem na web,mají medvědí službu pro pátrače.Jak ale provází to osvícení každý další okamžik života? Tot otázka pro každého,kdo se již zahleděl do těchto stránek.Malokdo je totiž OPRAVDOVÝ v tom každém okamžiku.....

Jak zpívají Exploited Fuck the system

(Lutz, 17. 10. 2010 18:32)

ano velmi zajímavý článek, opět mě oslovil až do samého nitra..Tipuju že tvůj zážitek se stal v Praze..Často se tam vyskytuji, a právě ona je ukázkovým vzorem korupce, systému pro lidi nebo lidi pro systém? žebráků a lidí, kteří by ti utrhli ruku, podáš li jim prst...Je to hodně diskutabilní, zda pomoci, nebo ne, ale zamýšlím se vždycky, pomohli by mi oni, být stejné situaci?proto se raději snažím spoléhat sama na sebe. A někdy je větší pomoc pro ty druhé, když jim naopak nepomůžeme, třeba jim to dá nějaký vnitřní impulz k jiné cestě a nám naopak poučení, inspiraci.ale to už jsi zde psal. naprosto souhlasím... A doufám, že jednota "obyčejných lidí" už klepe na dveře...Čím se asi v dalších letech bude zvonit? Možná se bude pohazovat penězi, protože si myslím, že až dojde k pádu systému, světa, až se vše transformuje, peníze budou tím nejméně důležitým zdrojem pro lidstvo.

Co je Bůh ?

(Dagmar, 17. 10. 2010 18:15)

Láska a souznění.Konečně cítíme,jak nám tyto stránky pomáhají rozumět ostatním.Je to světýlko v dálce,které se přibližuje a osvětluje naše myšlenky.Myšlenky,které nás vedou tou správnou cestou.
Srdečné díky,Aridane

ĎAKUJEM

(BučkoKatka, 17. 10. 2010 17:25)

ďakujem veľmi pekne a úprimne zo srdca za túto stránku a všetky informácie v nej :))
krásny nielen dnešný deň ale stále prítomnosť :))

co je Buh

(fohat, 17. 10. 2010 11:08)

na samotářském trampu v lesích jsem poznal díky Milosti Boha, jako vše pronikající světelnou energii..Přestal jsem existovat jako tělo,mysl a oblbující ego a byl jsem součástí všeho a vše bylo součástí mě.Tohle poznal Tolle,když byl na dně a poznává to spousta jiných.Posléze z toho pramení odevzdanost,amygdala v klíčově osudových okamžicích,kdy je postaráno o vše,co figura ve trojce potřebuje.Občas je tam stín, vybuzený egem a jako lekce,která zakrytý stín odhaluje,se objevuje na scéně objevuje bytost,či událost,která dává informaci polopatě,jak se stínem zatočit.Člověk,alergik na Cikány se odstěhoval jinam a do pul roku tak měl Cikány,kteří mu mazali extrementy kliku od dveří.Kdyby utekl do Kilimandžára,tak ho stín vlastní duše,tvořený egem dožene.Řešení,ego zavelí k rasismu,až k vraždě,poctivé pojmenování svého stínu,vede k sebereflekci a opravě vedoucí k očistě duše. Milí Cikáni,jako učitelé,nemají již tedy tu funkci alarmisty a odtěhují se,nebo začnou uslužně zdravit a pečlivě ulízet.Lekci splnili....

Re: co je Buh

(elerik, 17. 10. 2010 16:59)

°Trovna nad tím stínem jsem dneska přemýšlel. Celý den ve mě kafral a já celý den byl díky tomu taky na dně. A vlastně pořád jsme i když tohle píšu. Moc to s tím stínem nevyhrávám :-D Ale napsal jsi to dobře, také to tak cítím.

Nový Svět

(honza, 17. 10. 2010 10:51)

včera jsme řešili problém jak se správně zachovat, když nás někdo požádá o pomoc,dobře jsi nám to doplnil svými příběhy,dík Aridane.Plně souhlasím s Monikou a Dagmar dejme se do práce at vytvoříme krásný Nový Svět.

Má to smysl

(Miiii, 17. 10. 2010 10:45)

Bohužel stále většina lidí kolem vnímá a prožívá svoje životy jako nikdy nekončící boj :"-( Mají potřebu dokazovat jak jsou chytřejší,rychlejší,"bohatší" a vůbec si neuvědomují, že tyhle - pro ně životní priority-jsou právě jenom slepým souhlasem, následováním a posilováním současného systému. Pokud se budou dál soustředit pouze na tento boj - může jim to nejlepší a podstatné uniknout.

Velice silný a podnětný článek Aridane. Ukazuješ mi tím, že naštěstí ne všichni jsou tak zaslepení a zmanipulovaní.

Jenom kdyby jich bylo víc :"(

Krásný den.

Děkuji

(Monika, 17. 10. 2010 9:00)

Jsem velice ráda, že jsem našla Tyto stránky, milý Aridane, souzní s tím vším o čem přemýšlím a so sděluji přátelům kolem. Máš pravdu v tom, že systém ani netuší, na jak slabých nožkách stojí - krávu nelze dojit donekonečna, pokud má ve vemeni 10litrů, 15 nenadojíš, ani když ji šlápneš na krk. Chce to začít se osamostatňovat s jídlem - nakupovat u soukromých drobnochovatelů ze dvora a nedat obchodním molochům šanci-najděte si sami (farmářské trhy,bedýnky, prodej ze dvora,najdi si svého farmáře atd.)a tak vynechat obří kšeftaře se zdravím.Chce to mezi sebou začít "kooperovat", v přírodě jsou vztahy založené spíše na vzájemné výhodnosti, než na požírání jeden druhého. Stačí uvědomění, že máme moc to všechno změnit a vystoupit z hypnózy - (já sám nic nezměním)..Že jsme všichni úžasné bytosti s nárokem na šťastný život pořád platí - to, že si necháme líbit opak je naše volba.Věřím tomu, že to spolu zvládneme lidi :-)Vždyť žádná matka ani otec nechce vidět umírat své dítě...A Bůh nám už nemůže dávat ty "dvacky a talíře guláše a krabky cigaret"...já sama za sebe jdu do změny :-) A vy ?

Smutná pravda našeho "otroctví"

(Dagmar01, 17. 10. 2010 8:47)

Kéž by se naše kolektivní vědomí začalo kolektivně probouzet a procitat ze sna, ve kterém jsou lidské bytosti jen ovce jdoucí ochotně na porážku. Nezbývá než věřit, že se tyto myšlenky budou šířit a lidskou mysl nahlodávat dříve než nás opravdu dostihnou katastrofy ekonomického i přírodního charakteru. Každý musí začít nejenom slovem, ale i činem sám u sebe a nahlodávat lidi ve svém nejbližším okolí. Je to jistě těžké, ale nějak se začít musí, jak píše Aridan - vypnout elektřinu, nekupovat den v obchodech apod., to má určitě smysl a je to realizovatelné.

nemám slov

(David -, 17. 10. 2010 8:41)

Já osobně ještě nevydělávám ( jsem v 9. ročníku ) , rodiče samozřejmě vydělávají. Daně a poplatky se pořád zvyšují nebo se dokonce vymýšlí nové, ale výplata je pořád stejná. Někdy dokonce i nižší :(

Doba "vchodu" do důchodu je stále vyšší, i když mladí ( ve většině případů ) jsou nezaměstnaní :(

P.S: Pěkný článek Aridane ;)

Jak žít je vaše volba :-)

(Dagmar, 17. 10. 2010 5:33)

http://www.jitrnizeme.cz/view.php?cisloclanku=2010090026

může jít o nasměrování celé další životní cesty.

(Dagmar, 17. 10. 2010 5:06)

Civilizace tak, jak jsme ji znali, v podstatě již skončila. Lidé budou nuceni postarat se
sami o sebe a odmítnou platit daně. Systém bude již tak rozložen,že zřejmě nebude
schopen mocensky a násilím vynutit dodržování řádu a skončí. Ještě nějakou dobu
bude vyhrávat zavedené "právo silnějšího a ozbrojenějšího", které bez problémů
ungovalo zejména 20 a počátek 21. století, ovšem pak lidé pod vlivem dalších
katastrof začnou přehodnocovat své postoje a budou mít tendenci se spojovat a
pomáhat si. Lidé si budou vážit zejména těch, kteří budou schopni při vyšší úrovni
vědomí některé věci domýšlet předem
Zde je menší ukázka jak se vyrovnat s událostmi kolem nás http://tomkenyon.com/winds-of-change
1.odkazem
Přeji všem hodně štěstí v hledání cesty k sobě samému